RECENZE: Tony Iommi našel na sólové desce skvělého zpěváka i parťáka

Aby to nebyla jen sbírka instrumentálek, jak by se u kytaristy dalo čekat, rozhodl se je opatřit zpěvem. A aby držely pohromadě, pak jediného muže. Oslovil k tomu norského vokalistu Jørna Landeho. Jeho hlas si zamiloval už v roce 2010.

Lande tenkrát nahrál albovou poctu zesnulému Ronniemu Jamesi Diovi. Neuniklo to kapele Heaven & Hell, projektu členů Black Sabbath s Diem coby zpěvákem z let 2006 až 2010, a rozhodla se ho pozvat jako hosta na festival High Voltage, kde po smrti Dia odehráli rozlučkový koncert.

A tam se to stalo. Chemie mezi Landem a Iommim byla na pódiu i mimo ně tak silná, že se už tehdy bavili o případné spolupráci.

Po šestnácti letech přinesla plody. V písních na Iommiho desce Lande nejenom zpívá, ale podílel se na nich i jako autor a aranžér. Výsledek ukázal, že skutečně došlo k výtečnému propojení a porozumění.

Lande totiž vnímá muziku stejně jako Iommi, miluje všechny ty hardrockové zvyklosti, riffy i klišé a v neposlední řadě je znamenitý zpěvák. Jeho výraz je jen o něco drsnější než Diův, pracuje s menším rozsahem a jeho agresivita ve výrazu není tak teatrální.

Mimoděk se nabízí myšlenka, že mělo-li by někdy přece jenom dojít k reunionu Black Sabbath, pak s Landem u mikrofonu.

V pořadí třetí albová skladba World Alone je plnohodnotná připomínka Iommiho schopnosti napsat píseň, která je rocková, přitom přístupná a povznášející. Pro tuto desku není typická, ty další jsou temnější, ale patří k nejvýraznějším.

Jakmile se ozvou riffy úvodní Over The Violent Sun, je jasné, že je to Iommiho album. Jeho hra je dominantní i tradiční, zvuk jeho kytary je od té chvíle všude. Lande mu ale svým zpěvem sekunduje se stejnou vervou.

Temná, atmosférická a klenutá Beyond The Dead roste, neustále odhaluje nové vrstvy a s téměř pěti a půl minutami délky rozhodně stojí za každou vteřinu. Stormwatcher se nese ve volném tempu, které si říká o opakovaný poslech, Death Wake má v sobě ukázkové napětí, jež se prohlubuje, a Return Of The Arbalist je zase rocková a nejkomerčnější píseň na desce.

From The Dark nese bohužel jen osm skladeb, což je při dnešní nadprodukci zbytečně skromné. Nemá v sobě ani objevný moment překvapení, něco, čím by Iommi trochu zaskočil ty, kteří na albu od začátku do konce dostávají to, na co čekali.

Nesporně je to však povedená sbírka poctivých hardrockových písní.