Hlavní obsah

RECENZE: The Vaccines velí pokračovat v tanci

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

23. 1. 2024, 11:40

Nástup britských rockerů The Vaccines byl úžasný. Na svět přišli v roce 2010, o rok později vydali debutové album What Did You Expect from the Vaccines? a zamířili s ním na čtvrté místo národní prodejní hitparády. Třináct let poté nabízejí šestou studiovou desku Pick-Up Full of Pink Carnations, která jako by navazovala na debut. A ve středu večer ji naživo představí v pražském klubu Roxy.

Článek

Kvarteto se zvukem opět propadlo kamsi do sedmdesátých let a přichází s přímočarým kytarovým garážovým rockem příkladně ctícím vzrušující melodie. S touto výbavou zažilo v roce 2012 největší úspěch, když jeho druhé album Come Of Age vyšplhalo na vrchol ostrovní hitparády.

Roku 2016 odešel původní bubeník Pete Robertson a loni původní kytarista Freddie Cowan. Mohlo by se zdát, že to skupinu povede k patrnému vývojovému kroku, že se poohlédne po trochu odlišném výrazu. Ona to už ale měla za sebou.

Udělala to v době, kdy s ní Cowan ještě byl, a vlastně to moc nefungovalo. Páté album Back in Love City (2021) a loňské EP Planet of the Youth stylově rozpustila, spoléhala více na elektronické zvuky a zněla, jako by je nahrála trochu jiná kapela. V té době pětičlenná.

Po Cowanově odchodu tedy zůstali The Vaccines ve čtyřech a zaveleli k návratu. Deska Pick-Up Full of Pink Carnations má starou přitažlivost. Zvuku znovu vévodí kytary i hutná baskytara, zpěv Justina Younga je pro sound ve své jiskřivosti stmelující a písně jsou přímočaré, srozumitelné a nezabředávají do podružností.

Sometimes, I Swear, Lunar Eclipse, Sunkissed nebo The Dreamer mají chytlavost, kterou si kapela patentovala na prvních dvou albech. Po nápaditém rozjezdu se na chvíli trochu zklidní a gradují pak ve strhujících refrénech. Tento tvar dávali muzikanti při skládání všem písním, ne vždy však dosáhli tak dobrých výsledků.

Texty Justina Younga přinášejí v pozitivní zvukové euforii temnější proud, ať už tématy rozchodu, nebo machismu. V písni Discount De Kooning (Last One Standing) nicméně autor vyzývá k tomu, že bychom měli pokračovat v tanci, a tím jasně stanoví poselství celé desky.