RECENZE: Skupina Trocha Klidu našla styl i tempo

Kdyby na hudební scéně nebyla skupina Mirai, mohla by Trocha Klidu v klidu zaujmout její místo. Písně na desce Splněnej sen mají všechny pojmenovatelné i pocitové vlastnosti onoho specifického českého popu s rockovým kořením, který mají tuzemští posluchači rádi a na který už desítky let reagují naprosto vstřícně. Že je v evropském kontextu méně konkurenceschopný, je vedlejší.

Trocha Klidu mají ve svých písních lehkost, citlivě dávkovanou dynamiku a přirozenou melodiku. Nezdržují se jenom ve své hudební oblasti, nýbrž s chutí čerpají třeba z hip hopu nebo folku. Jejich hudba je zdravě sebevědomá a podstatnou roli v ní sehrává mladistvá energie, která povoluje respektovat ji jako nový český pop.

Písně jsou na desce seřazeny tak, že se ani na okamžik do jejich poslechu nevkrade pocit energického ochabnutí nebo stereotypu. Ruší to jen hostující Jasmin v písničce Sen, kde její výraz evokuje vstup do ranku dětského popu.

Trocha Klidu zpívají o vztazích i životě, pro který se jako hudebníci rozhodli. Netají se tím, že každodenní bytí s muzikou je jejich sen, zpívají i o tom, že dosáhnout ho není ani trochu jednoduché, a tím vtahují posluchače do oblasti, která je pro většinu z nich přitažlivá.

Nejvíce to v textech zaskřípe, když jejich autor v písni Tenkej led nedodržuje přízvuky, pročež vznikají slova, která v našem jazyce neexistují. Opakuje se to i v jiných skladbách, už ale ne tak citelně.

Trocha Klidu je kapela, které sluší interpretační rozvernost. Její program je psát dobré písně, to zajisté. Z těch, které jsou na nové desce, jsou ale vydařenější a více strhující ty, při kterých je taneční pohyb v posluchačových bocích rychlejší.