RECENZE: Není všechno zlato, co Taylor Swift natočí a vydá

Pětatřicetiletá hvězda vydala své dvanácté studiové album The Life of a Showgirl. Děje se to v době, kdy se jí daří, má po ekonomicky i umělecky vydařeném dvouletém koncertním turné, zasnoubila se se svým partnerem Travisem Kelcem a je schopna skotačit z jednoho žánru do jiného a opakovaně uspět.

Dokonce má prý vliv na politiku i ekonomiku. Co řekne, je pro její fanoušky svaté, a kde se objeví, tam se byznys hýbe.

Mnoho jejích předcházejících alb obsahovalo pohledy do budoucnosti či minulosti. Na novince se však zaměřila na přítomnost. Nahrála ji s producenty Maxem Martinem a Shellbackem, s nimiž nespolupracovala už drahně let a se kterými točila ve své staré popové éře.

Písničky skládala během svého The Eras Tour v letech 2023 a 2024 a namísto toho, aby v nich pokračovala v hledání další umělecké polohy, stáhla se do prostého popového hájemství, v němž se nepokusila blýsknout ani zazlobit.

Texty jsou inspirované jejím životem na pódiu i mimo ně, což je vlastně přiznání, že v nich nejde o nic podstatného ani generačně vypovídajícího. Fanouškům, kteří rostli po jejím boku, nabízí jen další fázi milostných či vztahových příběhů.

Netají se tím, že její současné štěstí se dostavilo po mnoha strastech, a že ač dosáhla hvězdného statusu, není její život zrovna lehký. Nic nového to není, pravda rozhodně ano.

Nejpřekvapivější je nicméně nedostatek chytlavých melodií, jak by se u popového počinu takové hvězdy slušelo. Písně jsou kvalitně vyprodukované, nahrané, zahrané i zazpívané, Swift má koneckonců už dávno velmi charakteristický a náležitě sexy hlas. Jenže nezapomenutelných momentů aby posluchač pohledal.

Nejsilnější je skladba Elizabeth Taylor. Její melodický nápad, především v refrénu, stojí nad ostatními. Několik působivých proměn nese Wi$h Li$t, dojemná a celkem milá je Ruin In Friendship, hřejivá zase balada Eldest Daughter.

Nesporně zajímavé také je, jak autoři nové písně Father Figure naložili s motivem ze stejnojmenné skladby George Michaela z roku 1987. Tím ale série pozitivních postřehů končí.

Další písně patří v současné světové produkci k průměrným, a je jedno, že v poslední The Life of a Showgirl zpívá jiná popová hvězda současnosti Sabrina Carpenter. Většina skladeb na tomto albu je totiž zaměnitelná a zapomenutelná. Ale vzhledem k tomu, že obvykle nenesou žádnou přidanou hodnotu, je to v podstatě dobrá zpráva.

Zdálo se, že Taylor Swift může stoupat nekonečně vysoko. Na co sáhla, to bylo dobré, ať už to byly styly pop, alternativa nebo country. O koncertních úspěších ani nemluvě.

Teď ale vyšla nahrávka, která nese známky mírné stagnace. Mohla by proto popřemýšlet o tom, jestli by neměla dosavadní nadprodukci utnout a snažit se zase soustředit hlavně na dobré desky.