Článek
Messu da Requiem Verdi původně zamýšlel jako smuteční mši za Gioacchina Rossiniho, ale poté ji věnoval zemřelému příteli, spisovateli Alessandru Manzonimu. Mše vyrůstá z křesťanských idejí, ale má velmi osobitý výraz, velkolepý formát a interpretačně je velmi obtížná.
Daniele Gatti Verdiho skvostné dílo plně ovládl úsporným gestem. Pečlivě vypracoval každý detail z ticha se nořícího kontemplativního Kyrie, v Dies irae prohloubil mrazivý děs posledního soudu, emotivně podkreslil sólové hlasy v Offertoriu. Vyzpíval vznešené Sanctus, radostnou energii vložil do částí Benedictus i Hosana. Vroucností naplnil Agnus Dei, prosebností Lux aeterna a celek dovedl k vrcholu rozevlátým Libera me s mohutnou fugou.
Mezi sólisty zazářila především hvězdná lotyšská mezzosopranistka Elīna Garančaová.
Orchestr hrál s vervou i vyváženým zvukem, skvěle působila subtilní snová pianissima. Sólisté předvedli výkony na hranici interpretační dokonalosti, obrovským hlasovým, dynamickým i výrazovým rozsahem zazářili především brilantní Elīna Garančaová a citem oplývající, hlasově fenomenální Benjamin Bernheim.
Dojem z koncertu znásobil i výkon špičkového amatérského Vídeňského pěveckého spolku. Lepší závěr letošního Pražského jara si lze jen stěží představit.
Kritici tvrdí, že francouzský pěvec Benjamin Bernheim má nejkrásnější tenor od dob Luciana Pavarottiho.
| Pražské jaro; Giuseppe Verdi: Messa da Requiem |
|---|
| 4. května 2026, Obecní dům, Praha |
| Hodnocení: 90 % |
