Článek
Jak se tenhle nápad zrodil?
V Hradci jsem se narodil a mám k němu velmi vřelý vztah. Přestože jsem ho musel už jako teenager kvůli studiím na konzervatoři opustit, stále se do něj rád vracím.
Tento festivalový projekt jsem vymyslel asi před deseti lety. Ve městě je mnoho nádherných a zajímavých budov, no a já si řekl, že by bylo dobré, aby o nich nevěděli jenom obyvatelé Hradce, ale i ti, kteří žijí jinde. A protože jsem muzikant, propojení architektury a hudby bylo nabíledni. Přišlo mi to jako nejlepší způsob prezentace města, doslova se mi to nabízelo.
V Hradci Králové jsou úžasné stavby od architektů Josefa Gočára a Jana Kotěry, stejně tak domy starých mistrů, které jsou především na Velkém náměstí. Když jsme pak s kolegy, kteří se pro festival nadchli stejně jako já, přemýšleli o jeho názvu, vypadlo ze mě slovo Architóny, tedy architektura propojená s hudebním zvukem.
Které budovy máte ve městě nejraději?
Mou zamilovanou budovou je Muzeum východních Čech, které navrhl geniální Jan Kotěra. Loni jsme v něm pořádali koncert, který jsme rozdělili na tři části. Každá se konala v jiném patře, vždy s jinými špičkovými hráči, takže kolem publika byla vždy odlišná zvuková a vizuální kulisa. Tyto tři různé koncerty v jednom večeru měly opravdu velký ohlas.
Pozval jsem i kolegyni harfenistku, která zahrála sólovou úpravu Smetanovy Vltavy. Napsal ji skladatel a dirigent Hanuš Trneček, což byl v podstatě Smetanův mladší souputník. Otevřeli jsme okno a viděli pod sebou Labe. Při uvedení koncertu jsem, samozřejmě s nadsázkou, podotkl, že je to první možnost vidět a slyšet setkání Labe s Vltavou.
Co v té budově zazní letos?
V sobotu 12. září se v ní odehraje galakoncert pojmenovaný Vivaldi u Kotěry. Jak z názvu vyplývá, spojí architekturu Jana Kotěry se známou i méně známou hudbou Antonia Vivaldiho. Společně s komorním orchestrem Virtuosi Pragenses, v němž hrají i renomovaní sólisté, dáme příležitost i mladým talentům.
Zahajovací koncert o den dříve bude ve znamení hry špičkového barytonisty Jiřího Rajniše, sólisty milánské La Scaly a dalších světových operních domů. Zazní Verdi, Mozart, Rossini i slavné italské písně. Kromě mé maličkosti se představí český klavírista Jaromír Klepáč.
V Hradci mám ale samozřejmě rád i další domy. Osobitý je Sbor kněze Ambrože, což je budova Husitské církve. Stavěl ji Gočár a je v ní velký prostor na koncertování. Ta stavba je podle mě světový unikát, je fantasticky vymyšlená.
Jaroslav Svěcený
V neděli 13. září se v ní uskuteční koncert Hudba tří staletí pro všechny generace, na němž si zahraji s mladým kytaristou Hlibem Tkachenkem.
Celý festival letos začne v pozoruhodné moderní stavbě ČSOB v Collinově ulici galakoncertem Setkání zpěvu, houslí a klavíru. Na stejné místo se pak ještě dvakrát vrátí, naposledy 14. září, kdy festival zakončí Hradecká filmová noc. Hudba z filmů, včetně hereckých ukázek, zazní v podání zpěvačky Viki Martincové, Heroldova kvarteta a kontrabasisty Davida Fendrycha. Autorkou scénáře je herečka Zdeňka Žádníková.
Je v Hradci Králové budova, do které byste chtěl v budoucnu festival přivést?
Velké prostory máme obsažené. Existují tam ale budovy, které jsou v privátních rukou a které nás lákají. Některé navrhl architekt Gočár. Začali jsme tedy oslovovat jejich majitele a domlouváme s nimi případné budoucí využití pro festival.
Velký výběr máme také v kostelích, které mají překrásnou atmosféru.
Jaké ambice Architóny mají?
Přál bych si, abychom se postupem času stali velkým festivalem. Rád bych Architóny rozvinul do takového stavu, že je budu moci za několik let předat někomu, kdo bude se stejným nadšením v jejich pořádání pokračovat a přičiní se o další rozkvět.
Chci také, aby tato akce pomohla Hradec propagovat v Česku a hlavně v zahraničí. To je můj cíl.
Je pro vás jako houslistu příjemné pořádat festival?
Tohle je mé celoživotní téma. Nikdy jsem nechtěl hrát v orchestru takříkajíc za pultem. Vždycky jsem chtěl vymýšlet nové projekty, měnit způsob prezentace nebo se dostat do multižánrových scén. Nezbývalo mi tedy než se na scéně pohybovat jako sólista. V důsledku toho jsem se o sebe musel také sám starat a dnes jsem tomu rád, protože mohu nabízet spolupráci vynikajícím interpretům.
Začal jsem organizovat koncerty, pomáhal jsem pořadatelům s propagací, vymýšlel jsem pro ně propagační články a učil se mluvit. V tom mi nejvíce pomohlo pětileté působení v Českém rozhlase, kde jsem moderoval Noční Mikrofórum.
Díky tomu všemu jsem dnes schopen si festivalové koncerty nejenom zorganizovat, ale také je provázet slovem. V tandemu spolupracuji se Zdeňkou Žádníkovou, která mě jako herečka a lektorka učí artikulovat a pracovat s pódiovým pohybem.
Důležité ovšem je, že mám kolem sebe skvělé spolupracovníky, kteří sdílejí má přání a baví je to. Sám bych to samozřejmě nezvládl, a už vůbec ne festival. Těším se i na sobotní mnou komentované prohlídky výstavy Tajemné příběhy houslí pěti staletí.
