Nechlastám, nic neberu, jedu na nadšení z muziky, říká Pan Lynx

Novinková deska prý navazuje na dva roky starou prvotinu Pana Lynxe Kdo se bojí, musí do lesa. „Ty desky jsou dvojčata,“ konstatuje Michal Skořepa. „Sedmdesát procent druhého alba totiž bylo napsáno v době vzniku prvního, nebo dokonce předtím.“

Ryze rockové album, které by nejspíš člověk očekával, to ale není. Ostatně takové očekávání je důsledkem jistého klamu, který kolem Pana Lynxe panuje.

„Když jsem měl kapelu Stroy, snažil jsem se být rockerem za každou cenu. Přitom jsem jím nikdy nebyl. Trávu jsem kouřil dvakrát v životě, tvrdé drogy jsem neměl, nejela mi cigára. Jsem syn operních rodičů a vycházím spíš z jazzu a klasiky. Vyrostl jsem na kapele Queen, pak mě svou syrovostí nadchly skupiny Nirvana, a hlavně Alice In Chains. Vím, že chci-li nést odkaz svých grungeových hrdinů, pak by to mělo být především v autenticitě. V mém případě to znamená smíchat dohromady všechno, co jsem,“ říká.

Mnoho lidí z hudební branže se podivuje, jak je možné, že toho v hudebním světě tolik stihne. A jeho odpověď je vlastně prostá. „Zvládám to proto, že namísto paření jedu hlavně na nadšení z muziky a čistou energii z tvorby. Jak jsem řekl, nechlastám a nic neberu,“ vysvětluje Skořepa.

Pan Lynx je kapela, Pan Lynx je Michal Skořepa a, jak zpěvák říká, je to i jeho vnitřní spirituální zvíře.

„Lynx, tedy rys, mi dal za úkol, abych s první deskou podal svědectví o tom, jaké je jít do lesa v sobě sama, konfrontovat se tam se svým skutečným já a vyjít ven natolik v pravdě, abych lidem mohl předat to, co ve skutečnosti jsem. Tím jim dodávám odvahu, aby věci dělali přesně tak, jak chtějí,“ přiblížil.

Na novém albu Odvrácená strana lesa se toho děje dost. Ve skladbě Dokolazrození hraje kytarové sólo Alain Johannes, bývalý člen kapely Queens Of The Stone Age a producent desek Chrise Cornella či Marka Lanegana. Pan Lynx natočil před deseti lety u něj doma v Los Angeles se skupinou Stroy EP Like It Or Not.

Ve Třetím uchu hostuje baskytarista Marek Bero, jenž žije v Londýně. Základní riff písně s Panem Lynxem složili před lety pro formaci Stroy. Na konci písně zpívá René Pavéza z nedoceněné české kapely Locomotive. Věta Romana Holého zdobí skladbu De to s tebou z kopce, v písni Plastosauři se zase krátce objeví hudebníkův syn Alan.

„Les z názvu obou alb pro mě představuje nevědomí. Je to hlubina, ve které se potýkáme s vlastními stíny. Když si dodáme odvahu je uvidět, do reality tohoto světa se vrátíme posíleni. Realita je jakýsi trenažér. Určujeme si na něm, jakou zkušenost chceme v tomhle životě udělat. Věřím, že duše se rodí v cyklech a z velké části už ví, co se tu chce naučit,“ dodává Pan Lynx.