Článek
Co pro vás znamená, že budete hrát na festivalu Pražské jaro?
Je to pro mne velká věc. V Praze jsem byl už jako dítě s rodiči a jeden z mých blízkých přátel pochází z Prahy. Mám rád českou hudbu a literaturu a vytvořil jsem si k městu silný vztah, takže se těším, že do něj přijedu odehrát několik koncertů. Je to velký projekt.
Jak jste vybíral, co budete hrát?
Jako obvykle podle toho, co by mohlo dobře fungovat, jaká kombinace skladeb působí dobře. Ke každé skladbě, kterou bych chtěl zahrát, jednoduše přistupuji srdcem a s láskou.
Co pro vás znamená dílo Mortona Feldmana, významného amerického skladatele?
Představuje pro mě neuvěřitelně moc. Během pandemie jsem hodně hrál Mortona Feldmana. Jeho hudba mi poskytuje prostor a čas. Je tak dojemná a tak neuvěřitelně krásná. Opravdu se dotýká mého srdce. Nejen podle mého názoru je Feldman jedním z velikánů hudby 20. století a já určitě rozšířím svůj repertoár o další jeho díla.
Je to ale trochu odlišná hudba než Beethovenova.
To ano, ale neznamená to, že je méně emocionální. Je neuvěřitelně bohatá a krásná a já se jí nemohu nabažit.
Jak lidé přijímají hudbu Mortona Feldmana? Přece jen je méně známá.
Když jsem během pandemie hrál Feldmanovu hudbu, dostával jsem od lidí ty nejdojemnější dopisy. Opravdu to oceňovali. A nyní, pokaždé když hraju jeho skladbu Palais de Mari, jsou reakce publika vždy vřelé a od srdce.
Budete hrát i Beethovena. Co pro vás znamenají jeho díla pro klavír?
Jeho hudba jsou středobodem mého života, nejen hudebního, ale obecně lidského. Skutečně není ani jeden den, kdy bych nestrávil alespoň nějaký čas s Beethovenovou hudbou, bez ohledu na to, jestli ji zrovna hraji nebo ne. V mých myšlenkách a v mém konání není nic, co by nebylo spojeno s jeho díly. Je v ohnisku mého života.
Jak těžké je hrát jeho sonáty?
Není to komplikované, ale je to náročné. Beethoven vyžaduje vaši pozornost a vaše nasazení. Znám však jen málo hudebních děl, u kterých zůstáváte tak zvědavý, které vás udržují tak probuzeného a které vyžadují, abyste tolik pracoval a byl neustále ve střehu a současně vás dělají tak šťastným, jako jeho sonáty.
Vy jste kromě Mortona Feldmana hrál také Erika Satieho, který ho svým úsporným stylem předjímal. Jeho hudba je ale docela zvláštní.
Není trochu zvláštní, je hodně divná; Vexations vlastně nedávají žádný smysl, ale hrál jsem je 16 hodin v kuse a musím říci, že to byla jedna z nejzábavnějších a nejvíce naplňujících zkušeností v mém hudebním životě. Je ohromná zábava jen sedět a hrát, sedět a hrát. Nemůžete z té situace uniknout, musíte tuto drobnou skladbu přehrát 840krát a není jak z toho uniknout.
Jaké to bylo?
Budu k vám upřímný, ohromně jsem si užíval každé jedno přehrání. Nyní jsem je natočil. Udělat to naráz je náročné a je to skoro jako psychotický zážitek. Zkrátka fantastické. Každému, kdo jen trochu umí na klavír, mohu jen doporučit, aby to jednou zkusil.
Ale není těžké ji zahrát 840krát? Hrát ji hodiny a hodiny nezvládne každý.
No, každý ne, ale někteří ano. Já to udělal a je to zábava, je to skvělé.