K pochopení hudby nepotřebujeme velké znalosti, říká pianistka Julianna Avdějevová

Jsou v jeho tvorbě unikátní. Navštívil Lipsko, kde se v roce 1950 účastnil oslav dvoustého výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha. Konal se velký bachovský festival a soutěž. Hudba Johanna Sebastiana Bacha na něj udělala velký dojem stejně jako výkon Taťany Nikolajevové, která se účastnila Bachovy klavírní soutěže a získala první cenu.

Celou událostí byl tak inspirován, že se hned po návratu domů rozhodl složit vlastní cyklus v této velmi striktní formě. Preludia a fugy jsou velmi dobře známé z Bachova cyklu Dobře temperovaný klavír. Protože to byla Bachova mistrovská díla, jen málo skladatelů se odvážilo vrátit se k této struktuře, ale Šostakovič to udělal.

Není to dílo na objednávku, což znamená, že jeho vyjádření je v celém cyklu, ve všech 24 preludiích a fugách, dokonce možná nejosobnější ze všech jeho děl, protože to nebyla skladba pro určitou příležitost. Bylo to jeho vlastní vnímání, jeho vlastní reflexe světa, vlastní osobnosti.

V cyklu najdete velmi odlišné polohy od velmi zábavných, radostných kusů až po velmi temnou a depresivní hudbu. Myslím si, že nakonec ukazují i velmi nečekané stránky osobnosti Dmitrije Šostakoviče. Proto je pro mne tento cyklus tak unikátní - můžeme v něm objevit všechny stránky charakteru Dmitrije Šostakoviče.

Je to velká výzva i fyzicky, protože celý cyklus trvá asi dvě a půl hodiny, což je delší než obvyklé recitály, které hraju. Ale když je hraju, když jsem ponořená do nálady vystoupení, tak mi to nepřipadá tak dlouhé. Ubíhá to tak rychle. Je to velmi speciální počin. Není to jako normální program, kdy dáte dohromady různá díla, tohle je skutečně událost.

Přirozeně, že cítím. Pro mne je Šostakovič, který zemřel teprve před padesáti lety, jedním z nejtajemnějších skladatelů 20. století. Okolo jeho osobnosti panuje určité tajemství, protože byl velmi introvertní, velmi uzavřený do sebe. Mnoha lidem nevěřil. Měla jsem to štěstí hovořit s lidmi, kteří ho znali osobně jako polský skladatel a autor jeho poslední biografie Krzysztof Meyer, která je skvělá. I on řekl, že Šostakovič moc nemluvil. Máme samozřejmě jeho dopisy a deníky, ale není jasné, kým vlastně byl, protože doba, ve které žil, byla velmi nebezpečná na to, aby mohl mluvit otevřeně. Myslím si, že každý den cítil strach. V jeho hudbě můžete slyšet skutečný strach.

Takový byl pro mne v zásadě Šostakovič, takto jsem ho vnímala, dokud jsem nenastudovala cyklus 24 preludií a fug. Pak jsem zjistila, že Šostakovič byl také velmi radostný, že se mohl smát, žertovat. V některých chvílích byl velmi otevřený, ale ve všech dokumentech, které máme, i ve všech jeho popisech od lidí, kteří ho znali osobně, byl uzavřenější a nikdy nedával najevo emoce. Proto říkám, že je pro mne jednou z nejzáhadnějších postav ze všech skladatelů, které známe.

Tím Dobře temperovaný klavír samozřejmě je. Pro sociální sítě jsem udělala AvdeyevaBachProject, který jsem spustila v době pandemie bez jakékoli přípravy. Byla to spontánní idea, která se objevila při jednom z mých prvních živých streamů. Týden co týden jsem natočila a představila jednu fugu a jedno preludium. Všech 48 z obou knih.

Dobře temperovaný klavír je absolutní vrchol v hudební historii. V této velmi pevné formě byl Bach velmi svobodný, byl schopen vyjádřit tolik odlišných emocí, pocitů s takovou humanitou a empatií k utrpení. Bachova hudba je pro mne tak lidská a tak podporující, což si na ní cením.

Proto jsme velmi šťastna, že za dva roky uvedu Dobře temperovaný klavír na scéně. Už teď jsem vzrušená, že budu připravovat Dobře temperovaný klavír s drobným odstupem od roku 2020 a se zkušeností se Šostakovičem. Jsem si jista, že moje práce na Šostakovičovi mi dá nové nápady, jak hrát Bacha.

Vím, co máte na mysli. Když mohu, chodím často na koncerty. Čas, kdy jsme ve velkém prostoru s dalšími lidmi a posloucháme hudbu bez telefonu, bez rolování na obrazovce, bez čehokoli digitálního, je pro mne velmi speciální. Pomáhá mi vrátit se k sobě, naslouchat své duši skrze hudbu, být sama sebou a nebýt rozptylována informacemi z okolí. Přeji si, aby lidé dali sami sobě tuto šanci vydat se na cestu s hudbou v koncertním sále, protože je to jedinečná příležitost být dvě hodiny sám sebou.

A když hraju, tak je pro mne hudba velmi přirozeným vyjádřením emocí. Je to jen odlišný typ jazyka, takže si myslím, že hudba může být přístupná každému, kdo je jí otevřený. Hudba je pro mne především univerzální jazyk, který nám umožňuje hrát a komunikovat s lidmi v publiku, vyjadřovat emoce, které mají v sobě, nechat je procházet zvukem.

Dobře chápu pocit mnoha lidí, že potřebují nějaké speciální znalosti, aby pochopili hudbu. Některé druhy hudby jsou intelektuálnější, ale myslím si, nemusíte mít velké znalosti hudby. Hudba pochází z dávných dob, kdy ji lidé před mnoha tisíci lety začali dělat, protože chtěli vyjádřit své emoce jiným jazykem než slovy.