Článek
Tam se konalo výsostné muzicírování ve sto osmdesáti minutách, kdy se v nejrůznějších seskupeních vystřídalo všech jednadvacet lektorů. Zahájení patřilo lektorskému big bandu a skladbě Mambo Mamka pensylvánského saxofonisty a lídra big bandu Neila Wetzela, který se letos do Frýdlantu vydal už po dvacáté a který tu už má téměř druhý domov.
K největším zážitkům lektorského koncertu patří vždy dokonalé empatické napojení, jakým se vyznačují právě výkony jazzových špiček, i jejich evidentní radost ze společného muzicírování.
Letos to bylo patrné třeba na nádherném kytarovém souznění Adama Tvrdého a Jaroslava Šindlera. Neuvěřitelná trubková sóla předvedl Miroslav Hloucal, a to i v krásném partnerství s trombonem Štěpána Janouška. Obdiv sklízely parádní saxofonové dialogy Neila Wetzela a Milo Suchomela.
Další pensylvánský host, klávesista a vokalista Skip Wilkins (mimochodem ve Frýdlantu už po devatenácté) zaujal jak intimním songem v duetu s vynikajícím basistou Josefem Fečem, tak i zběsilým drajvem skladby Scottish Wild Horses se sóly na hranici hratelnosti, v nichž se trumfovali mistři dechů.
Krásnou zádumčivou muziku nabídly kvartety pod vedením Ľuboše Šrámka i Borise Urbánka, humorem kořenil svůj precizní muzikální projev tradičně Jiří Stivín i Martin Zbrožek.
Aleš Benda je duší Letní jazzové dílny od počátku, ale zároveň si na ní i rád zazpívá.
Ale pochvalu a uznání za vydařený večer zaslouží všichni, včetně ve Frýdlantu oblíbeného a aplaus sklízejícího charismatického zpěváka Lee Andrewa Davisona, který tentokrát do svého vystoupení zapojil i celý sál, a především Aleše Bendy. Ten celý koncert vždy provází vtipným a poučeným komentářem a je duší celé této po léta s láskou pěstované akce.
Frýdlant do konce týdne čekají ještě koncerty frekventantů jednotlivých dílen, kteří, jak ukázal i letošní koncert, se opravdu mají od koho učit. Jak v úvodu zaznělo i z úst frýdlantského starosty Dana Ramzera, který Letní jazzovou dílnu zaštiťuje i štědře podporuje.
