Hudebníci Marcell a Fiedlerski: Bolest jsme ukládali do hudby

Byl jediným impulzem ke vzniku písniček na desku odchod pana Fiedlera?

Fiedlerski: Ano, byl to jediný impulz. Hned druhý den po tátově smrti vznikla písnička Kde jsi. Byla to spontánní bolestivá reakce na novou skutečnost v mém životě. Další písně přicházely postupně, vše se dělo organicky.

Chtěl jsem pak od té události utéct, někam odjet a nadechnout se k dalšímu životu. Protože začaly vznikat písničky, což pro mě vlastně byla terapie, bylo jasné, že je na té cestě budeme chtít dokončit a natočit. Nakonec jsme odjeli do Rakouska a Švýcarska. Po návratu bylo asi osmdesát procent práce na písních hotových.

Měl jsem v sobě obrovský přetlak emocí. Tátův boj trval rok. Napětí, které jsem prožíval, bylo extrémní. Potřeboval jsem všechnu tu bolest někam vložit.

Marcell: Ukládali jsme ji do hudby.

Marcelli, jakou roli jste v té době hrál v tom příběhu vy?

Marcell: S Ondrou jsme největší kamarádi, máme spolu kapelu, hodně jsme toho prožili. Navíc jsem vystudovaný lékař, takže když Ondrovu tátovi diagnostikovali rakovinu, byl jsem nablízku nejen jemu, ale celé jeho rodině.

Myslím si, že jsem je tou cestou provázel. Vyznat se v lékařských zprávách, v množství informací, které se na pacienta i rodinu valí, není úplně snadné. Mám i spoustu kamarádů ze studií medicíny, řadu doktorů, s nimiž jsem některé věci konzultoval. Snažil jsem se pomoci.

Fiedlerski: V době, kdy jsme už znali tátovu diagnózu, jsme dokončili Marcellovu desku Hovory domů a měli jsme k ní koncerty. Marcell byl první člověk, kterému jsem o otcově nemoci řekl.

Kdy do toho příběhu vešla muzika?

Marcell: O Ondrovi vím, že když se mu v životě něco zásadního stalo, ať už to bylo ukončení vztahu, nebo právě informace o tátově nemoci, vždy to začal řešit prostřednictvím hudby. Po smrti jeho táty jsme se sešli ve studiu a spontánně dokončili písničku Kde jsi, kterou už měl téměř hotovou.

Při tom jsme se bavili o tom, že někam odjedeme a budeme dál skládat. Zajistil jsem tedy ubytování v Rakousku a jeli jsme. Cítili jsme, že to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat.

Fiedlerski: Vrátili jsme se s téměř hotovými písněmi a potom jsme spolu s bubeníkem Matyášem Vordou odjeli dokončit nahrávání do studia Brighton Electric do Brightonu. V Anglii to máme rádi, Marcell i já jsme tam nějaký čas žili, takže volba to byla snadná.

Je odcházení člověka jediným tématem alba?

Marcell: Jsou na něm dvě tři skladby, u kterých je to méně patrné, ale třeba já osobně mám s tím tématem spojené všechny.

Fiedlerski: Třeba u písničky Jestli se ti daří nejsme zajedno. Já ji mám spojenou s rozchodem s partnerkou, k němuž u mě došlo loni v lednu. Marcell v ní ale vidí spíše odcházení někoho blízkého.

Marcell: Tu skladbu jsme psali společně, ale každý s jiným pocitem. Ani jeden z nás to tomu druhému při tvorbě neřekl, bavili jsme se o tom až po vydání alba.

Písničky na desce jsou vesměs velmi krátké, nedosahují ani tří minut. Proč?

Fiedlerski: Nebyl v tom žádný kalkul, dokonce jsme si to při jejich psaní ani neuvědomovali. Přicházelo to přirozeně. Když jsme v písni řekli všechno, nechtěli jsme ji natahovat jenom proto, aby byla delší.

Marcell: Ono to ani nešlo. Kdybychom to udělali takříkajíc silou, atmosféra by se pravděpodobně rozbila.

Natočíte a vydáte v tandemu i další písničky?

Marcell: Budeme dál spolupracovat, budeme tvořit. Jestli ale vyjde další deska, na které budeme podepsaní společně, to se teprve ukáže. Chceme se hudbou pokud možno co nejvíce bavit a ničím se nesvazovat.

Může se vám hodit na Firmy.cz: S-klub, Barrák Music Club, ROXY PRAGUE, Hudební klub Melodka, M-klub, Kulturní centrum VRATISLAVICE 101010