Článek
Proč s vámi už Miroslav Chrástka není?
Šťastný: Delší dobu jsme si moc nerozuměli. Chtěl dělat věci jinak než my, na jedné straně byl on a na druhé zbytek kapely včetně manažera. Loni v létě jsme si řekli, že to tak dál nejde, a rozhodli se s ním rozejít.
Museli jsme ale ještě odehrát koncerty, které jsme měli do konce roku naplánované, a sehnat náhradu. Chtěli jsme chlapa se zajímavým hlasem.
Přijali jste Radomila Zíku. Byl první adept?
Šťasný: Nebyl, původně jsme chtěli někoho jiného. To ale nevyšlo, a tak nás napadl Radek. Věděl jsem, že má několik kapel, a nebyl jsem si jist, jestli ho naše nabídka bude zajímat. Zavolal jsem mu, sešli jsme se, popovídali si a on pak po třech dnech souhlasil. Potom jsme si ještě udělali pár zkoušek, abychom si byli jistí, že to půjde.
Proč došlo k dalším změnám?
Šťastný: Tušili jsme, že těžko najdeme dobrého zpěváka a současně kytaristu. V tom byli Richard Kybic a Míra Chrástka výjimeční. Když jsme se tedy dohodli s Radkem, náš klávesista Karel Mecner přešel ke kytaře, protože je v podstatě lepší kytarista než klávesista. Na jeho post jsme po letech přizvali Mílu Orcígra, který s námi hrál na přelomu devadesátých a nultých let a zažil ještě éru Richarda Kybice.
Radku, co je pro vás Turbo?
Zíka: Málokdo to ví, ale jsem s ním spjatý už od osmdesátých let. Kluci tenkrát měli zkušebnu kousek od místa, kde jsem bydlel. Chodil jsem je okukovat, a když měli jet na turné a hledali někoho, kdo by je na ně odvezl a pomáhal i jako bedňák, dohodli se se mnou. Vlastnil jsem totiž dodávku.
Nový zpěvák Radomil Zíka
U Turba jsem tedy začínal jako řidič a bedňák. V dalších letech se naše přátelství upevňovalo a v roce 2001 mě kluci pozvali jako hosta na natáčení desky Jsou stále v nás.
Když přišly zlé časy, měl jsem hospodu a Bob si v ní ode mě pronajal kuchyni, kterou provozoval. No a loni mým angažmá na postu zpěváka mé spojení s Turbem vyvrcholilo.
Fanouškům jste se v nové sestavě představili prostřednictvím písní Sláva a Andělů se nesmíš dotýkat, které jsou z osmdesátých let. Proč jste se rozhodli pro tento krok?
Šťastný: Neměli jsme žádné novinky, ale chtěli jsme lidem ukázat, jak bude Turbo s Radkem znít. Vzali jsme tedy starší skladby, které máme rádi, a znovu je natočili.
Při tom jsme si uvědomili, že nás baví společná práce. V minulosti si Míra Chrástka nahrával své party doma a nosil je až hotové. Teď jsme byli ve studiu společně a je to tak lepší.
Radku, jak se vám písně po Richardu Kybicovi zpívaly?
Zíka: Měl jsem z toho strach. Ríša měl hlas posazený výš než já, měl ho čistší. Ve finále se ale ukázalo, že to není problém, a já ty písně nazpíval ve stejných tóninách jako on.
Žádná z těch starších vám nedělá problém?
Zíka: Ještě za komunistů, když jsem zpíval v kapele Extra Band a v létě jsme se s Turbem potkávali na nějakých letních akcích, stál jsem u pódia, poslouchal písničku Hráč a byl jsem z ní nadšený. Toužil jsem ji zpívat, ale uvědomoval jsem si, že hlas je v ní pro mě posazený příliš vysoko, nad mé síly.
Stala se ale zvláštní věc. Dnes jsem podstatně starší, hlasivky mám víc opotřebované, ale tu písničku zazpívám ve stejné tónině jako Richard. Mám z toho radost.
Starší písně u publika zafungovaly dobře. Překvapilo vás to?
Šťastný: Vlastně moc ne. S Turbem jsme natočili spoustu pěkných písniček, ale mnohé z nich nikdy nehráli v rádiích a na koncertech pro ně také nebylo místo. Slávu a Andělů se nesmíš dotýkat jsme do koncertního repertoáru zařadili už loni s Mírou Chrástkou a v minulosti jsme to dělali i s jinými písněmi.
S Radkem to s nějakou další také ještě někdy uděláme, i když naší ambicí je hrát hity a nachystat nové písně i desku.
Oba jste zažili časy, kdy v kapele zpíval a na kytaru hrál Richard Kybic. Bohužel v roce 2003 ve věku třiapadesáti let předčasně zemřel. Jaký to byl člověk?
Šťastný: Pro kapelu Turbo výborný autor, výborný kytarista a výborný zpěvák. Málokdo si to pamatuje, ale v té době mnozí tvrdili, při vší úctě ke všem ostatním, že česká rocková kytarová špička jsou Michal Pavlíček a Ríša Kybic.
Baskytarista Petr „Bob“ Šťastný
Zíka: Díky své skvělé hře na kytaru mohl klidně psát i trochu popovější skladby. V jeho pojetí zůstaly rockové.
Šťastný: Přestože byl nadaný a slavný muzikant, byl skromný a lidský. Nikdy nic neprosazoval silou, vždycky jen nabízel svůj názor. Vzpomínám na to, jak jsme jednou po koncertě v nějakém hotelu hráli karty. Dělali jsme to často a mně se v nich dařilo. Jednou, někdy v osmdesátých letech, jsem při hře zase všechny obral. I Ríšu.
Když jsme skončili, říkal jsem, že mu peníze, o které jsem ho obehrál, dám, protože mi o ně nejde. Prohrál totiž všechno a v té době nebyly bankovní karty, takže když člověku peníze chyběly, musel napsat někomu z rodiny, aby mu poštou poslal další.
On ale mou nabídku odmítl. Řekl, že prohrál a peníze patří mně. No a druhý den volal své ženě, že potřebuje peníze. Poslala mu je poštou. Byl ve všem férový. Měl jsem ho moc rád.
