Článek
Co bylo na nahrávání alba Open Wide nejlepší?
Vzpomínám si, že jsme se opravdu hodně smáli. Fakt hodně. Když jsme začínali nahrávat v Londýně, odcházeli jsme ze studia a bolely mě ze smíchu svaly. Ale samozřejmě jsme přitom makali.
Důležité pro nás bylo, že jsme si dovolili udělat čas na psaní. Předešlou desku jsme tvořili i nahrávali v průběhu turné, a kdykoli jsme byli na chvíli doma, běželi jsme zase do studia. Neměli jsme prostor na to, abychom od ní trochu poodstoupili a podívali se na to, co vlastně děláme.
Teď jste ho měli?
Teď jsme si vymezili dostatek času a byla to pro nás lekce. Někteří lidé jsou schopní pracovat neustále, bez ohledu na to, co se děje. Ale my jsme zjistili, že je důležité udělat si i volno, aby člověk mohl nabrat síly.
Po dvou deskách natočených ve spolupráci s Antonym Gennem převzal produkci té nové Kid Harpoon, který mimo jiné produkoval poslední alba Harryho Stylese či hit Flowers od Miley Cyrus. Šli jste do studia s plánem docílit popovějšího zvuku?
Je potřeba si dávat výzvy a dělat něco, v čem se možná ze začátku cítíte trochu nekomfortně. Nicméně my nikdy věci tolik neanalyzujeme a nepromýšlíme. Jen děláme hudbu, jaká nás v tu chvíli baví. A v tuhle chvíli nás prostě zrovna bavila pop music.
Třeba písnička Billy (Yeah Yeah Yeah) je rozhodně naší nejpopovější a na koncertech skvěle funguje. Nevím, jestli je to jen proto, že zní popově. Myslím, že lidi prostě mají rádi tu písničku.
Často mluvíte o tom, že nechcete pohodlně ulpívat v pozici kapely, jejíž frontman je syn zpěváka U2, a tak pracujete hodně tvrdě. Umíte už po třetím albu i odpočívat?
Budu rád, když nás lidé budou vnímat jako kapelu, která tvrdě pracuje, protože to tak je. I proto, že kapely dnes nemají moc na výběr. Je potřeba neustále hrát. Díky streamingu a sociálním sítím je na světě daleko víc umělců než kdykoli dřív. Pokud o něco soutěžíme, je to o to, aby náš hlas byl slyšet co nejvíc.
Máte za sebou první turné v Jižní Americe, kde vás fanoušci vítali už na letištích a čekali na vás v hotelových recepcích. Děje se to jen tam, nebo pociťujete podobně intenzivní zájem všude?
Bylo to hlavně tam, ale občas se to stane i jinde. Čím dál častěji fanoušci čekají ve frontě na náš koncert už od předchozí noci. Někteří z nich nám vyprávěli, jak si v takové situaci našli své nové nejlepší přátele a že se na našich koncertech seznamují s podobně naladěnými lidmi.
Těší mě, že dokážeme pro někoho vytvořit takříkajíc bublinu, ve které se cítí bezpečně. Myslím, že nikdy nedokážu zcela pochopit, proč tíhnou právě k nám, ale mám z toho radost.
V červnu vás mimo jiné čeká vystoupení na britském festivalu Glastonbury. Těšíte se?
Samozřejmě. Budeme hrát na Other Stage docela brzo v pátek odpoledne. Je to poprvé, co tam jedeme na celý víkend. Když jsme tam hráli minule, museli jsme odjet, druhý den jsme měli koncert v Dublinu. Teď tam ale zůstaneme a poprvé festival doopravdy zažijeme.
Jsem zvědavý, co nás tam čeká. Nemůžu se dočkat koncertu. A pak se chci ztratit. Náš tour manager nám říká, že to nejlepší, co se dá na Glastonbury udělat, je nechat se pohřešovat. Ta akce je tak velká, že se můžete v pátek ztratit a najdou vás až v úterý.
