Článek
Říkáte, že hlas se neustále mění, takže se o něj každý den staráte. Jak tento proces vypadá?
Hned na začátek k tomu dodávám: život je změna, každý okamžik je neopakovatelný a odlišný, stejně jako každé setkání, každá úvaha, každá nová zkušenost… Prožitky se tak neustále a nevyhnutelně odrážejí v těle, v našich projevech, včetně těch uměleckých.
V každodenním životě každého operního pěvce je tak pečlivé studium zásadní, trénink musí být neustálý. Je nutné se denně věnovat vokálním cvičením, jakési gymnastice pro hlasivky, a poté pracovat na hudebních partiturách, zároveň musíte také přemýšlet o technice, snažit se zlepšovat a poučit se z každé chyby.
Lidé mé profese musejí mít disciplínu, zcela podobnou té, kterou dodržuje sportovec, aby dosáhl výsledků. Péče o můj hlas a studium jsou pro mě stejně důležité jako udržování se v kondici. Celé mé tělo je mým hudebním nástrojem.
Na oslavu vašeho 30. výročí vyšlo album Duets. Zpíváte na něm s Celine Dion a Lucianem Pavarottim, Shaniou Twain, Chrisem Stapletonem a Karol G. Ve své práci dokážete dát prostor těm největším hlasům. Je vůbec možné určit nejlepší hlas, který jste ve své kariéře měl?
Je pro mě těžké sestavit seznam, jmenovat konkrétní jména… Mohu však potvrdit, že jsem vždy rád vyhledával spolupracovníky, na jevišti i ve studiu. Ve skutečnosti je to výzva, která mě fascinuje od začátku kariéry. Od všech kolegů jsem se něco naučil. A od některých hodně.
Duet je sázka, která, když vyjde, vytvoří alchymii, jež zvýrazní kvalitu tónu a výrazu obou interpretů. Vzhledem k tomu, že jste zmínila Luciana Pavarottiho, rád bych zdůraznil, že považuji za obrovskou čest, že jsem s ním mohl zpívat a že jsme spolu v průběhu let při mnoha příležitostech diskutovali o vokální technice. Právě od něj jsem získal nejednu cennou radu.
A jaký druh hudby obvykle hraje u vás doma?
V naší rodině je hudba všude a často jsme s dětmi aktivní součástí tohoto procesu. Zpíváme nebo hrajeme na klavír a jiné nástroje, mimo jiné například na příčnou flétnu.
Jako posluchač mám nejraději klasickou hudbu, zejména operu. Doma tak poslouchám hlavně mistrovská díla Pucciniho, Verdiho, Mascagniho, ale také repertoár francouzské opery 19. století, ke kterému mám velmi blízko.
Ve volném čase jezdí i na koni.
Zpíváte tedy všichni a rádi. Váš syn Matteo Bocelli je již mezinárodní hvězda. Dal jste mu na začátku jeho kariéry nějaké rady?
Když byl ještě kluk, snažil jsem se mu pomoci správně nastavit hlas. Když pak projevil touhu věnovat se této profesi, varoval jsem ho, protože prostředí showbyznysu je složitější a někdy i nemilosrdnější, než si lze představit.
Nyní je z něj zralý profesionál s jasně vymezenou osobností. Prokázal to při mnoha příležitostech, na svých turné a v posledních dnech v Teatro del Silenzio v Toskánsku. Tam již dvacet let pořádám letní, mnohými očekávaný koncert a kde byl Matteo letos protagonistou večera věnovaného výhradně jemu… Sklidil tam velký úspěch.
O hudbě spolu jinak mluvíváme stále, a kdykoli je to možné, také společně hrajeme. A když je to žádoucí, předkládám mu své názory.
Opera, klasická hudba je to, co se předává z generace na generaci. Jaké místo zaujímá a bude zaujímat v 21. století? Jste optimista, nebo pesimista?
Jsem rozumně optimistický. Myslím si, že klasická hudba obecně, včetně operního repertoáru, si i v příštích desetiletích a mezi příštími generacemi najde své obdivovatele. Navzdory všem krizím, jak nám historie dostatečně dokázala, dobrá hudba nezemře. To neznamená, že se nedá udělat víc pro její lepší šíření a lásku, je to bez nadsázky dědictví lidstva.
Rodina je pro vás nejdůležitější, jak stále opakujete. Natočil jste s ní také vánoční album. Jak moc musíte blízké přesvědčovat, aby s vámi zpívali?
Myslím, že jsem je musel přesvědčovat jen velmi zřídka. V rodině Bocelliových jsme všichni vyrůstali na „chlebu a hudbě“ a všichni ji považujeme za „dobrou přítelkyni“. Kromě toho dělat hudbu společně s lidmi, které milujete, v rodině, živí duši a vytváří atmosféru klidu a intimity, kterou osobně považuji za neocenitelnou.
A jste to vy, kdo má v tomto případě doma poslední slovo?
Nerad něco vnucuji, také proto, že bez dialogu není růst a nevzniká nic dobrého. Společné muzicírování je samo o sobě úžasnou metaforou demokracie, protože se jedná o umění založené na harmonii, na dialogu mezi jednotlivými složkami… Poslední slovo se tak najde nejlíp společně.
Je ve vaší domácnosti někdo, kdo nemiluje hudbu, ale dává přednost, v italském stylu, fotbalu?
Milujeme hudbu, milujeme i fotbal (fandí Interu Milán - pozn. red.). A necítíme potřebu upřednostňovat jedno před druhým, protože věříme, že se jedná o dvě velmi odlišné zkušenosti. Hudbu považujeme za dar z nebes, který slouží k povznesení ducha a šíření dobra. Hudba nám otevírá srdce, utěšuje nás, vzrušuje nás, dělá z nás lepší lidi.
A fotbal, to není jen sport, který sledujeme se zaujetím. Je to hra, která vzbuzuje nadšení, aréna, ve které dva týmy napodobují bitvy, projevují kreativní virtuozitu, padají a vstávají, vystavují se soudům tribun, připraveny na slávu nebo porážku…
Máte také píseň s Edem Sheeranem. Jak kombinujete svůj hlas s čistým popem? Šlo to hladce?
Nahráli jsme těch skladeb vlastně více. Pokud se ptáte na Perfect Symphony, mohu říci, že vše začalo jeho telefonátem, ve kterém mi navrhl, abych nazpíval novou verzi jeho velkého hitu.
Jeho nadšení, upřímnost, spolu s nadšením mých starších dětí - oba jsou jeho fanoušci - mě přesvědčily, abych souhlasil.
A kde se natáčelo?
Nejprve jsme pracovali na dálku, pak jsme se setkali u mě doma v Toskánsku a pokračovali v mém nahrávacím studiu. Zpočátku chtěl, abych svou část zpíval tenorovým hlasem, ale já měl jiný názor. Podle mě je jemná píseň jako Perfect Symphony něco, co zpíváte potichu a s citem. Nakonec jsme našli kompromis, který se, jak se zdá, publiku líbil. Po této nahrávce vzniklo přátelství a nová spolupráce se mnou a mým synem Matteem.
Také jsem vás tu a tam viděla zpívat na svatbách. Mimo jiné na svatbě Kim Kardashian… Jak často vás lidé oslovují s podobnými nabídkami?
Tyto nabídky jsou časté a většinou je vítám. Když pozvání odmítnu, není to kvůli neochotě, ale kvůli mému nabitému pracovnímu programu. Ale pokud je žádost kompatibilní s místem, kde se právě nacházím, myslím, že je vždy hezké přispět k soundtracku tak radostné události, jako je svatba, kde dva lidé stvrzují svůj slib lásky.
Pojďme se přesunout na jiné místo. Máte také vinice. Jak dlouhá je tradice vaší rodiny jako vinařů?
Naše rodina vyrábí víno ručně po generace. V 18. století byli moji předkové nájemci na farmě nedaleko Volterry v Toskánsku. Poté, co se v roce 1831 – jak připomíná samotná značka našeho vína – osamostatnili, stali se vlastníky půdy. Můj bratr Alberto a já jsme zdědili lásku, vděčnost a úctu k zemi, která nás zrodila, a také nadšení, zejména pro vinici, které máme doslova ve svých genech.
V tak malém podniku, jako je ten náš, se nám daří pěstovat hodnoty udržitelnosti, aniž bychom při tom museli obětovat dokonalou rovnováhu vůně, chuti a barvy.
Které víno byste našim čtenářům doporučil?
Zvolil bych trojici Terre di Sandro, Alcide a Edi, které je macerované v amforách, přičemž je nefiltrované a věnované mé matce. A pak druhou, neméně brilantní trojici: Prosecco Bocelli 1831, IGT Toscana Bianco a IGT Toscana Rosso.
Víno se také podává k jídlu. Vaše dcera Virginia v jednom rozhovoru zmínila, že se rádi stravujete doma. Máte nějaký rodinný pokrm, na kterém se všichni shodnete?
V zásadě všichni v rodině dáváme přednost slanému před sladkým. Na našem stole nikdy nechybí těstoviny s rajčatovou omáčkou, zelenina ze zahrady, toskánský sýr pecorino nebo voňavý chléb s pravým olivovým olejem… Jedná se tedy o styl stravování, který se řídí takzvanou „středomořskou dietou“.
Pojďme z Itálie do Prahy. Vracíte se k nám opakovaně. Co čeká diváky v lednu 2026?
Miluji Prahu, obdivuji její historii a velikost. Navštěvuji ji už opravdu mnoho let, vždy s radostí a vždy jsem zde přijímán s velkou pozitivní energií a láskou. Cítím, že jsem si s Prahou – a vlastně s celou Českou republikou – vybudoval silný a pozitivní vztah. Navíc zde vznikly některé orchestrální nahrávky mého alba Believe.
Vrátit se do O2 areny, kterou dobře znám, bude tedy pro mě jako setkání s drahými přáteli. S nadšením a také s trochou nervozity očekávám, že se znovu uvidím se svým publikem, že ho budu moci znovu obejmout a sdílet s ním večer ve znamení krásy. Bude zahrnovat repertoár, který miluji nejvíce, z oblasti klasické a popové hudby, a který jsem pěstoval a rozvíjel během více než třicetileté kariéry.
