Hlavní obsah

Herec Lukáš Hejlík: Ve čtyřiceti letech získávám filmové zkušenosti

Právo, Věra Míšková

Vysoký úspěšný fešák. Takové bylo zadání pro postavu Igora, soka Jiřího Mádla ve filmu Deníček moderního fotra, který natáčí režisér Jan Haluza. Lukáš Hejlík takovému zadání odpovídá přesně, a ještě se hezky směje. To zjistili už diváci seriálů Ošklivka Katka, Ordinace v růžové zahradě či Terapie.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Lukáš Hejlík při natáčení Deníčku moderního fotra.

Článek

Od té doby, co jste skončil v Ordinaci v růžové zahradě 2, jsme vás v televizi ani na plátně prakticky neviděli. Co vás přivedlo do Deníčku moderního fotra?

Je pravda, že před šesti lety jsem si myslel, že už vůbec točit nebudu, a zařídil jsem se tak, abych na nabídky nemusel čekat. Je to hezká práce, vážím si jí. Jsem bývalý přítel Nataši, tedy Terezy Ramby, a snažím se ji získat zpátky i s jejím dítětem.

Vlastně ve čtyřiceti letech získávám filmové zkušenosti, protože až na jednu dávnou roli jsem hrál jen v seriálech. Baví mě sledovat Jirku Mádla, který je zkušený herec.

Zato máte bohaté zkušenosti se svým projektem scénického čtení Listování. Jak se vám daří po koronavirové pauze?

Vystupuju s ním zase už od 19. května a mám radost, protože chodí mnohem víc lidí než před karanténou. Myslím, že na to budeme dlouho vzpomínat. Máme výhodu v tom, že je to komorní záležitost, takže často hrajeme třeba na dvorku kavárny. Ale jestli se dřív dovnitř kavárny vešlo devadesát lidí, tak teď jich je na dvorku sto čtyřicet. Je to tak v devadesáti procentech představení. Loni v červnu jsem tolik lidí nepřilákal.

Co právě inscenujete?

Jmenuje se to Bitevní pole, knihu napsal belgický autor Jerome Colin a je o čtyřicátníkovi v krizi středního věku. Bojuje se svým pubertálním děckem a také trochu, teda vlastně docela dost, se svou ženu a svým životem. Myslel jsem, že to bude sakra vážné drama, taková čtyřicátnická tiráda. Ale lidé se hodně smějí. Jsem opravdu překvapený, jak moc. A zvlášť ti, kteří to mají za sebou.

A ještě hrajeme humoristickou knížku Špeky od autora Červeného trpaslíka Roba Granta. Vypráví o tom, jak těžký život mají tlusťoši, a někdy i ti ostatní. Rob Grant měl přiletět, chtěli jsme ho vzít na Colours of Ostrava. Nakonec, když to dobře dopadne, přijede v září.

Kromě toho jste autorem Gastromapy, píšete o jídle a restauracích...

Já byl vždycky ten, kdo musí dělat víc věcí najednou. Asi je to diagnóza. Čtyři roky jsem prožil v Ordinaci v růžové zahradě, a když jsem se pak sám sebe zeptal, jestli tam chci zestárnout, odpověděl jsem si, že ne.

Producenta filmu Deníček moderního fotra znám mimochodem z gastronomických věcí. Režisér si mě do filmu vybral na základě Terapie, ale z Ordinace mě zná také. A teď mi tu všichni členové štábu říkají, kde byli, co jedli a jaké to bylo. Ale takhle jsem si to nastavil sám.

Reklama

Výběr článků

Načítám