Článek
Ztvárnil jste řadu velkých rolí, takže Hamlet v jejich výčtu není tak výjimečný. Je přesto tato role pro vás jiná než ostatní?
Hamlet je hra s velkým H. Mnozí ji dokonce pokládají za nejlepší hru ze všech. Je to podle mě proto, že vypovídá o čemsi, co je obsažené v každém z nás. O hledání pravdy, smyslu veškerého našeho snažení, o pocitu marnosti i o nezlomnosti ducha, také o správných životních rozhodnutích.
To jsou věci, které řeším i já ve chvíli, kdy se trochu zastavím a vybočím ze své každodennosti. Střípky z Hamleta jsou v každém z nás. A když se inscenace podaří a její témata jsou čitelná, pak se každý člověk dokáže s Hamletem ztotožnit a porozumět mu.
Hamlet se hrává jako hra rodinná, politická, vztahová, dokonce i jako detektivka. Každý tvůrce si v ní hledá téma rezonující s duchem doby. O čem je slovenský Hamlet?
Nedokážu říci, o čem naše inscenace vypovídá nejvíce. Podle mě je to hlavně rodinná tragédie, která se zabývá zničením všech vztahů. V tom je blízká dnešku.
Co na příběhu Hamleta nejvíc oslovuje vás?
Asi jeho síla sebezapření a umění dotáhnout věci do konce. Obdivuhodná je ale i jeho schopnost verbalizovat to, o čem uvažuje, vyjadřovat se v obrazech a duchaplných přirovnáních. Ale to už mluvím víc o Shakespearovi než o jeho hrdinovi.
Dnešní doba má tendenci pravdu spíš relativizovat, ale pro Hamleta je důležité, aby ji odhalil a rozhodl se správně. Je to téma, které se dotýká dnešního světa?
Hledání pravdy je téma, kterým se společnost vždy zabývá. Také narážením těch pravd na sebe. Ať hraji jakoukoli postavu, vždycky musím najít její pravdu. Kdybych hrál Claudia, snažil bych se najít jeho pravdu a obhájit jeho postavu. Claudius možná pokládal Hamletova otce za neschopného krále, který byl už senilní a jako vládce nepoužitelný, jeho skutky už nesloužily ku prospěchu Dánska. A pokud o tom byl Claudius přesvědčený, pak jednal nejlépe, jak uměl.
Každá postava koná podle svého nejlepšího přesvědčení. Jiná věc je, jaké to pak má důsledky. Claudius možná vůbec neměl v úmyslu páchat zlo. V jistém smyslu sledoval s nejlepší vůlí dobro své, anebo své země.
Úkolem nás herců je najít pravdu postavy a předvést ji divákům. A to i v případě, že na sebe ty pravdy narážejí. Vytváří to dramatický konflikt. Když jsou pak naše jednotlivé pravdy dobře obhájené, může být ten konflikt smysluplný a jevištně uvěřitelný.
Hamlet mi vždy připadal velmi osamělý. Nejblíže má k matce. Pociťuje hořce její zradu sňatkem s Claudiem, snad ji i podezírá, že má spoluúčast na vraždě jeho otce, a zároveň chce, aby byla jeho spojencem. I otcův duch žádá Hamleta, aby se matky nedotýkal. Je pro vašeho Ham leta matka důležitá?
Myslím si, že ze hry vyplývá, že Gertruda nebyla do vraždy manžela zapletená. Proto ji chce duch Hamletova otce chránit. A ona sama se snaží chránit dánské království. I ona jedná ze svého nejlepšího přesvědčení. Hamlet jí opovrhuje za to, že podle něj podlehla vášni, zatímco on se ve jménu svého poslání vášně vzdal.
Pokud mluvíme o Hamletově osamělosti, ta spočívá v tom, že nemůže důvěřovat ani matce. Zůstává mu jediný člověk – Horacio, což je až taková téměř nadpozemská postava. Ale Horacio v naší inscenaci takový není.
V inscenaci Hamleta ve Slovenském národním divadla před čtrnácti lety jste hrál právě Horacia. Pomohla vám tato zkušenost osvětlit Hamleta z jiné pozice?
Tehdy jsem se snažil režiséra přesvědčit, že Horacio vlastně neexistuje, že je to jen výplod Hamletovy fantazie. Ale neprošlo mi to a můj Horacio zůstal všeobecný a nijak zajímavý.
To ale neplatilo o Robertu Rothovi, který hrál Hamleta a stal se mou velkou inspirací. Vděčím mu za mnoho ušetřeného času, protože díky němu jsem už tehdy řadu věcí pochopil. Udělal v tomto ohledu mnoho práce za mě.
Existují shakespearovské postavy, které byste si rád zahrál?
Myslím, že k některým z nich musím dozrát, třeba ke Králi Learovi. V současné inscenaci Macbetha ve Slovenském národním divadle hraju Macduffa, takže Macbeth mě už minul.
Ale zajímalo by mě šílenství krále Eduarda II., jak ho zachytil Shakespearův předchůdce Christopher Marlowe. Viděl jsem skvělou inscenaci této hry v nastudování Slovinského národního divadla, kterou režíroval Diego de Brea. A také by mě lákal Shakespearův Richard III., jemuž bych asi dost rozuměl a jehož pravdu bych se rád pokusil obhájit.
Rozhovor vznikl s přispěním Janky Zednikovičové