Hlavní obsah

Herbie Hancock: Rád zkouším věci, které jsem předtím nedělal

Právo, Alex Švamberk

Letošní festival Struny podzimu vyvrcholí ve čtvrtek 9. listopadu v pražském Foru Karlín koncertem fenomenálního amerického pianisty a inovátora Herbieho Hancocka. I když začínal s klasikou, učaroval mu jazz a jeho debutové album Taking Off zaujalo Milese Davise. V sedmdesátých letech vedl jazzrockové Headhunters, akustické V. S. O. P., potom experimentoval s popem, funkem i elektronikou a hrál s africkými muzikanty. Za svou kariéru získal čtrnáct hudebních cen Grammy, první v roce 1983 za píseň Rockit.

Foto: Lucy Nicholson , Reuters

Jazzový veterán Herbie Hancock se raduje z dvou cen Grammy

Článek

Nakolik bude váš pražský koncert improvizovaný?

Nemyslím si, že vám udám přesná procenta, ale hodně. Je těžké říci, kolik toho je improvizovaného, ale v určitém slova smyslu vlastně všechno. I to, co bylo napsané, u čeho jsme o lecčem rozhodli předem, tak způsob, jakým tyto věci hrajeme, jak je provádíme, se liší na každém vystoupení.

Budete hrát i nějaké starší skladby?

Rozhodně budu, ale ne tak, jak jsem hrál v sedmdesátých a osmdesátých letech. Kdybych dělal věci pořád stejně po všechny ty roky, byl bych unuděný. A když se nudím já, nudí se i publikum.

Vrátíte se k písním z alba Future Shock, které představovalo průlom v pojetí příklonem k funku?

Ne, ty písničky nehrajeme. Kdybych například hrál píseň Rockit, ze které se stal velký hit, bez toho, že by v ní hrál někdo na gramofony, vytratil by se jeden z nejsilnějších prvků skladby. Bylo by to těžké hrát, potřebuješ někoho, kdo by hrál na gramofony, a my nemáme žádného DJ.

A jaké to bylo, nahrávat průlomová jazzrocková alba, jakým bylo na počátku sedmdesátých let Mwandishi?

Byla to velká radost. Byla to krajina otevřená pro objevování, nová oblast k pokusům, bylo to jako hřiště ve vesmíru.

Jaké pro vás je absorbovat do tvorby prvky z dalších stylů, jako byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let rock nebo o dekádu později hip hop a funk? Měl jste pocit, že boříte hranice?

Považuji se ze velmi otevřeného a zvědavého člověka a rád zkouším věci, které jsem předtím nedělal. Mám zájem o věci, které neznám. Vím, že neobjevuji nic nového, ale možná je to nové pro mě, i když je to něco, co vymysleli jiní lidé.

Jaká byla spolupráce s legendárním trumpetistou Milesem Davisem?

Pro mě to to byla určující léta, odrazový můstek k mé další práci, protože mnoho věcí, které jsem se tehdy naučil, se staly součástí mého přístupu k hudbě. Podařilo se mi pochopit, v čem tkví jádro jazzu, jakou vyžaduje odvahu hrát jazz, aby se odkryly nové oblasti. Abys to dokázal, musíš mít odvahu dělat věci, které lidi nečekají a neslyšeli je, a přitom je získat na svou stranu.

Jim se to nejdřív nelíbí, protože od tebe nikdy nic podobného neslyšeli. Někdy neradi slyší něco, co nečekají. Jsou uzavření. Ale tak se jim pomalu otevírají dveře pro skutečné hodnocení, pro rozhodnutí, pro volbu.

To je asi obtížné.

Rád dělám maximum, abych to překonal, protože rád hraju hudbu, u které mám pocit, že pro mě představuje důležitý krok. Upřímný krok, který prezentuji lidem.

Co pro vás znamená komerční úspěch, jehož jste s některými nahrávkami dosáhl?

Myslíte, že se líbily více lidem, než jen milovníkům jazzu? Nemyslím si, že je na tom něco špatného. Možná to dokonce znamená, že jsem překonal něco, co není snadné prolomit. A není to kompromis. Pořád je to způsob, jak zaujmout nové lidi v tom, co děláš.

Kombinujete elektrické nástroje s akustickými?

Hraju na oboje, na turné také. Bude tam i klavír.

Co vás baví při hraní na syntezátor, když jste původně pianista?

Klavír to v žádném případě není, takže všechny věci, které lze zahrát na klavír, na něm není možné dělat. Ale syntezátor poskytuje další zvukové palety a barvy.

Připravujete nějaké nové album?

Na nové desce pracuju už dva roky a doufám, že ji dokončíme příští rok na jaře.

Bude elektrická?

Bude na ní mnoho kombinací různých věcí. Kombinace lidí, kombinace žánrů, hudby z různých kultur. Líbí se mi všechno, co povzbuzuje lidi s odlišnými zkušenostmi z různých etnik s rozdílnými životními styly k tomu, aby se dávali dohromady. Myslím, že to je potřeba pro rozvoj světa, ve kterém už žijeme.

Zmiňujete různé kultury. Je tu nějaká, která vás právě zajímá?

Nemám žádnou aktuální zkušenost, ale dám vám příklad. Pracoval jsem s Dhaferem Youssefem, to je zpěvák a hráč na oud z Tuniska. A nedávno jsem ho využil v některých skladbách na své desce. A také jsem mu hrál v několika skladbách na jeho desce.

Znáte nějaké české hráče?

George Mraz je vynikající kontrabasista a já měl tu šanci s ním několikrát spolupracovat. Naživo jsme se setkali ve skupině s Michaelem Breckerem a Royem Hargrovem, odehráli jsme jedno nebo dvě turné. A vynikající je také Miroslav Vitouš, i s ním jsem také několikrát spolupracoval.

Reklama

Výběr článků

Načítám