Hlavní obsah

Goran Bregovič: Hudbu chci skládat pro každého

29. 7. 2010, 12:50
Právo, Vladimír Říha

Skladatel Goran Bregovič dříve skládal filmovou hudbu. V loňském roce tuto kariéru ukončil se slovy, že chce hudbu skládat pro všechny: "Každý z nás si nosí v hlavě tak 100 až 200 melodií, ke kterým se vrací. Je to jeden velký soundtrack a součástí toho bych chtěl být i já a moje skladby."

Foto: Petr Hloušek, Právo

Úterní koncert orchestru Gorana Bregoviče na hladině Vltavy u Karlova mostu byl událostí. Přišly se na něj podívat tisíce lidí.

Článek

Jak vznikla idea koncertu na řece právě pro Prahu?

Po úspěchu loňského koncertu na Staroměstském náměstí mě požádali mí přátelé z bývalé Jugoslávie, kteří tady žijí, o podobnou akci. Nechtěli jsme opakovat Staroměstské náměstí a vymysleli jsme spolu koncert na řece. Je málo měst, která nabízejí takovou zázračnou krásu a mají v centru i řeku s mnoha krásnými pohledy a s nadšenými lidmi, kteří rádi něco takového podpoří.

Už jste něco takového podnikl?

Ne, je to i pro mne premiéra, ale nebojím se toho. Jednou jsem hrál v Benátkách a to bylo hodně podobné a můj veliký úspěch. Určitě je to náročné organizačně, ale setkávám se zde pouze s nadšením a pomocí lidí, takže tříhodinový koncert dopadne dobře.

Máte nějaké delší styky s Prahou a s českou kulturou?

Jako mladý rocker jsem v Sarajevu i jinde hrával ve striptýz barech, kde působilo vždy hodně krásných Češek. Ty bary za komunismu byly spíše intelektuálními centry než něčím sexuálním a dostali jsme tam dobrou školu. Na střední škole to byla česká literatura Hrabal a Škvorecký, později film. A nezapomeňte, že ve staré Jugoslávii skoro každý měl někoho, kdo před válkou studoval v Praze – i můj otec inženýr.

Loni jste hrál hlavně hudbu z alba Alkohol–Slivovice. Jak daleko je druhý díl Champagne?

Již vyšel a chtěl jsem, aby se trochu odlišoval charakterem od Slivovice. Dokonce jsem do ní zakomponoval i koncert pro housle. Ale koncertně to nešlo dohromady, i v reálném životě, když pijeme šampaňské, tak to na Balkáně vždy sklouzne spíše k aroganci. Proto se nyní ani obě části koncertně příliš neliší.

Loni jste v Praze prohlásil, že končíte s filmovou hudbou. Nezměnil jste názor?

Ne, uvědomil jsem si, že nemohu dále psát soundtracky pro určité filmy. Píšu nyní pro každého posluchače hudbu, která je jeho vlastním soundtrackem. Vždyť každý z nás si nosí v hlavě tak 100 až 200 melodií, ke kterým se vrací. Je to jeden velký soundtrack a součástí toho bych chtěl být i já a moje skladby.

Vaše hudba je inspirována hodně romskou. Proč?

- Romové zanechali velikou stopu v evropské kultuře, zejména v hudbě. Není skoro skladatele, který by jimi nebyl inspirován. A na Balkáně je to větší než jinde, Romové to jsou takoví evropští kovbojové, stále na cestách, milující svobodný život. Každý, kdo má na Balkáně něco s hudbou, se setká i s tou romskou. Mně to otec dlouho zakazoval, ale neuspěl. Vyrůstal jsem s ní, je v Kusturicových filmech, v mé Karmen se šťastným koncem i jinde.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků