Článek
Úvah na dané téma se zdržím, neboť se v obchodování s uměním neorientuji, nicméně vzhledem k tomu, že protagonisty filmu jsou pouze tři umělci a tři galeristé, je evidentní, že je zde s jistým sarkasmem nahlédnut pouze jistý segment onoho trhu. A právě proto, že nejsem insiderem, dovolím si poznamenat svůj určující dojem z dokumentu: je jím nesoudnost protagonistů.
Dá se pochopitelně říct, že vydat se všanc dokumentaristům je riziko, neboť ti si z natočeného materiálu vyberou něco, co může zásadně zkreslovat původní situaci. Jenže ve snímku Má to cenu!? se vyskytuje tolik pozérství a tolik žvanění, že na filmaře nic svádět nejde.
Dobrá, Olga Trčková, Zdeněk Sklenář a Robert Runták, kteří zde „reprezentují“ galeristy, jsou tvrdí obchodníci, a tak jako kupříkladu předek spisovatele Oty Pavla coby obchodní cestující dokázal básnit o vysavačích, které prodával, tak oni „básní“ o umění. Respektive: Trčková a Sklenář jsou monstrózní karikatury, Runták pak estétský cynik.
Chmurnější je pohled na „druhou stranu“, na umělce: na pozérského třicátníka Daniela Danteho Hartla, na Epose 257, jenž tím, k čemu ve filmu svolil, vyprodal svou auru podvratného rebela, a zejména na Jiřího Davida, z něhož se pár let před sedmdesátkou stal sebeadorant – vzhledem k jeho léta provozovaného společenského kriticismu je to smutná podívaná. Svůj díl k tomu přidali publicista Jan H. Vitvar a Jiří Ptáček, kteří se do pokřivené galerie prosyceném narcismem zapojili. Asi nebude úplně náhoda, že ve Strejcovského jarmarku marnosti hrají prim muži.
