Hlavní obsah

GLOSA: Pokorný pražský návrat Michala Penka. A trefa do správné doby

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

23. 9. 2023, 6:52

Vlastně jen jeden nedostatek měl páteční koncert Michala Penka na Občanské plovárně v Praze. Když po přídavku odešel z pódia a publikum si přálo ještě jednu píseň, nechal je dlouho aplaudovat a potom oznámil, že další skladbu už s kapelou nacvičenou nemají. Diváci by jistě vzali zavděk opakováním jakékoli z těch, které předtím zazněly. To se ale nestalo. Byl to úder profesionality na konci milého vystoupení. Opakovat písně skutečně není obvyklé.

Michal Penk si koncert spolu s diváky užil

Článek

Přesto byl návrat Michala Penka na pražská pódia zážitkem, a to hned z několika důvodů. Podle statistik nevystoupil v hlavním městě devětadvacet let. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let stihl být prvním zpěvákem později slavné skupiny Lucie a pak i úspěšným sólistou, jehož písničky se staly symbolem českého popu té doby.

V polovině devadesátek však vstoupily do jeho života drogy a on ze scény prakticky zmizel. V roce 2013 sice nahrál album Tancuj zbožně, chystal se na pódia, ale návrat neustále odkládal. Vyšlo to teprve letos.

V březnu vystoupil v Košicích jako host koncertu skupin Lucie a Škwor. V létě se představil na festivalech Kouřimská skála a Benátská!. Na Občanské plovárně měl zpívat už v červenci, ale kvůli nemoci člena jeho kapely byl pražský návrat odložen.

V pátek večer si ho ale Penk plně užil. Před pódiem bylo odhadem čtyři sta diváků, z nichž drtivá většina viděla jeho koncerty už v době největší slávy. To bylo zárukou, že podporu bude mít velkou, a bude tedy jen na něm, jak u mikrofonu staronovou roli zvládne.

Michal Penk se představil v Praze po devětadvaceti letech

Večer ukázal, že je pořád znamenitý zpěvák s velmi příjemnou barvou hlasu a lehkostí přednesu. S kapelou představili písně ze starých časů, což bylo patrné nejen z data jejich vzniku, ale i v tom, že jejich zvuk přetékal atmosférou osmdesátek a devadesátek.

Jakkoli by se mohlo zdát, že to Penka může v jeho další práci trochu diskvalifikovat, opak je pravdou. Svůj návrat načasoval do doby, kdy se poprocková scéna s chutí obrací do osmdesátých let, a tak on, jenž stál dlouhá léta mimo dění, by klidně mohl být nositelem dobrých tradic.

Penk na pódiu působil nesmírně pokorně, jeho díky za každý potlesk by sotva mohlo být upřímnější a jeho potlesk od mikrofonu publiku byl vyšší stupeň poděkování za podporu.

Na konci vyřkl cosi v tom smyslu, že se těší na další setkání. Měl-li to být příslib, že bude ve své práci pokračovat, mohli bychom se v dalších měsících nadít nejen nových vystoupení, ale třeba i nových písní. Osmdesátky a devadesátky totiž frčí.