Článek
Z uměleckého hlediska může Prokop bilancovat s uspokojením. Má za sebou kus práce, povedlo se mu najít sama sebe. V šedesátých letech hrál ve skupině Framus Five a inklinovali k soulu a rhythm and blues; o Prokopovi se psalo a mluvilo jako o zpěvákovi, jenž z Čechů umí nejlépe nasadit výraz typický pro tyto žánry.
Jenže v sedmdesátých letech nastal pro Prokopa umělecký úhor. Ke konci dekády sice obnovil Framus Five, ale nebylo to úplně ono. O něco později se však spojil s producentem Ladislavem Kantorem, změnili sestavu i repertoár a kromě výtečných koncertů byla plodem této spolupráce zásadní albová trilogie osmdesátých let: Kolej Yesterday, Nic ve zlým, nic v dobrým a Snad nám naše děti…
Když popřevratový kvas vtáhl Prokopa do politiky, nezblbnul v ní. V novém století se vrátil k muzice, což nebylo úplně lehké. Nějaký čas trvalo, než začal znovu natáčet, ale časem vznikla tři alba, to nejnovější, nazvané Ostraka, vyšlo vloni a přineslo zpěvákovi i kapele dvě ceny Anděl.
Teď ke konci srpna začíná série vystoupení Prokopa s Framus Five nazvaná Life 80 a na 21. prosince je naplánován již jejich tradiční Vánoční koncert v pražském Foru Karlín. Michal Prokop měl kdysi v České televizi pořad Krásné ztráty. Nyní je mu tedy osmdesát a s jistou nadsázkou lze parafrázovat, že krásně stárne, tedy pokud stárnutí může být něčím krásné. Takže: Blahopřání k jubileu!
