Frustrované čtyřicátnice v režii Alice Nellis

Celkem vzato jí nic nechybí - má výborné profesní postavení, vlastní pořad v televizi, luxusní byt, manžela (se kterým ji ovšem pojí už jen formální vztah), přátele, ale také intenzívní pocit, že bez dítěte to vše jaksi postrádá smysl...

Hru Perfect Days skotské dramatičky, překladatelky a herečky Liz Lochheadové uvádí Divadlo Na Zábradlí v režii Alice Nellis se Zuzanou Bydžovskou v roli Barbs. V překladu Davida Drozda se na tuto scénu dostává už druhý text skotské dramatiky. Na rozdíl od drsné a silné hry Davida Harrowera Nože ve slepicích mají Perfect Days ale jednoznačně blízko k řemeslně dobře napsanému bulváru či konverzačnímu sitcomu.

Podtrhněme slovo dobře, protože hra Liz Lochheadové (v úpravě režisérky Alice Nellis a dramaturgyně Ivany Slámové) má hladký spád bezpečně regulované řeky, hnána od situace k situaci svižnými dialogy, pointovanými, vtipně formulovanými bonmoty. Navíc má smysl pro ironický nadhled, takřka dokonale se dokáže vyhnout sentimentu a ještě si pohrát s parodií hollywoodských filmů. Je to ovšem plavba, při níž se plavci nenoří do existenciálních hlubin, ale splývají bezpečně po povrchu až do klidného přístavu happy endu.

Kvality textu, filmové narážky a zjevně i hereckou příležitost pro Zuzanu Bydžovskou lze pokládat za důvody, jimiž hra zaujala filmovou režisérku Alici Nellis. Perfect Days jsou její druhou divadelní režií. V pražském Café Teatr Černá labuť nastudovala se Zuzanou Bydžovskou již slavné monodrama Jeana Cocteaua Lidský hlas.

V Perfect Days vsadila na luxusní prostředí a nosnost příběhu devětatřicetileté Barbs, která takzvaně "za pět minut dvanáct" shání otce pro své naplánované dítě. Že má po ruce jen homosexuálního kolegu Brendana ani tak moc nevadí, naopak - jeho sexuální orientace děj jen slibně komplikuje. Ke cti autorky (i režisérky) ovšem budiž řečeno, že se vyhýbají jakékoli vulgární a podbízivé lacinosti a scény, kdy se Barbs s Brendanem scházejí k podomácky vyráběnému umělému oplodnění patří k nejvtipnějším momentům inscenace.

Režisérka Alice Nellis si se Zuzanou Bydžovskou zjevně docela dobře rozumí. Ne že by ji zbavila její obvyklé herecké (a hlavně mluvní) manýry, spíš ji dokáže pro postavu Barbs vhodně nasměrovat. Hereččiny protahované, pražsky otevřené intonace v záměrně i nezáměrně využívaném "pubertálním" stylu jsou pro paličatou Barbs dobrým charakterizačním prvkem, stejně jako klackovité pohyby prokládané kočičí ženskou vláčností.

Barbs, jíž ovšem neschází ani záblesky skrývaného citu, je prostě príma holka, méně si ji už dovedeme představit jako šéfku mondénního kadeřnického salónu. Ovšem i kadeřnice (zejména geniální) mohou být trochu praštěné.

Z ostatních postav hry je pro mnohé diváky příjemným objevem herec a hudebník Divadla Vizita Martin Zbrožek, který ze sice vděčné, ale nikterak výjimečně napsané postavy homosexuála Brendana vytvořil sympatického chlapíka, mezi nímž a Barbs to rezonuje nepojmenovatelným, velmi niterným poutem.

Pavel Liška v roli Barbsina o mnoho let mladšího milence a syna její přítelkyně Granta čerpá do značné míry ze svého typu naivního, upřímného a trochu nesmělého mladíka, jaký z něho vytvořil český film, postava mu ostatně nedává příležitost k něčemu většímu. To je problémem i dalších rolí - Barbsiny extravagantní matky Sadie v podání Jorgy Kotrbové, přítelkyně Alice, kterou vytváří Jaroslava Kretschmerová, a matných obrysů Barbsina manžela Davea, z něhož ani Igor Bareš nemohl dostat více.

Barbs se nakonec svého miminka dočká, stejně jako divák očekávané (leč malinko nečekané) pointy. Perfect Days jsou docela příjemnou diváckou záležitostí. Je otázka, jestli patří právě na scénu Divadla Na Zábradlí. Ale to už je spíš téma na úvahu, kudy se Divadlo Na Zábradlí hodlá do budoucna ubírat.

Liz Lochheadová:

Pracovní překlad David Drozd, úprava dialogů Alice Nellis a Ivana Slámová, režie Alice Nellis, dramaturgie Ivana Slámová, scéna a kostýmy Kateřina Štefková, pohybová spolupráce Jana Vašáková. Česká premiéra 17. 11. 2003 v Divadle Na Zábradlí.