Hlavní obsah

Folklór se mění v pop

Novinky, Alex Švamberk

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Debutové album skupiny Koňaboj Já sa koňa bojím (Indies) potvrdilo, že nejvýraznějším trendem tuzemské populární hudby je inspirace folklórem. Stačí vzpomenout Čechomor, Pod černý vrch, Marcipán, Fleret s Jarmilou Šulákovou, Tomáše Kočka či Muzigu, ale i Emila Viklického se Zuzanou Lapčíkovou.

Foto: Miloš Vokoun

Mladší žáci

Článek

Střídání směrů patří ke každému uměleckému žánru, právě panující trend je však přece jen svým způsobem nezvyklý. Ne snad že by představoval něco výjimečného v rámci dění ve světě, jakým byla před nedávnem opožděně vzedmutá vlna funku, s nárůstem popularity world music se v posledních deseti letech objevila snaha neinspirovat se jen exotikou, ale čerpat z vlastních kořenů.

Překvapující především je, že tento trend zasáhl skoro všechny odnože populární hudby. Nejvýraznější je přirozeně u skupin věnujících se world music a folku, který z odkazu lidové hudby čerpá už od počátku sedmdesátých let - stačí vzpomenout na Hutku nebo na Javory Ulrychovců.

Projevuje se však také v rocku a přesáhl i do popu, kam patří uhlazené Proměny Čechomoru - písně z něj znějí i z éteru. Je to do svým způsobem paradox, protože od padesátých let byl folklór režimem vyzdvihován jakožto ztělesnění lidového umění a stavěn proti zkomercionalizované západní populární hudbě, zejména proti rocku.

V posledních letech se však situace mění - v Marcipánu, s citem interpretujícím písně ze Sušilových sbírek, hrají členové Chinaski. S velkými obdivovateli Jethro Tull, folkrockovým Fleretem, už před pár lety zpívala interpretka valašských písní Jarmila Šuláková.

Po invenčních průkopnících přicházejí následovníci, kteří se jen chtějí vézt na vzedmuté vlně, až je jich tolik, že se celý trend rozplyne. Druhá fáze už nastala, protože úspěch Čechomoru s jeho uhlazenými Proměnami inspiroval řadu následovníků.

Úpravy lidových motivů rockové skupiny Pod černý vrch sice nepostrádají vtip, ovšem mnoho nového nepřináší. Vyčerpal se i Tomáš Kočko na desce Do tanca, kde se snažil více využít prvků world music. Koňaboj potvrzuje, že nejzajímavější fáze hledání se vytratila, že už se jen naplňuje vytvořené schéma, kdy se vezme lidová melodie, zaranžuje se v duchu doby, tedy s folkrockovou rytmikou, tvořenou baskytarou a bicími. Občas se přidá - viz Marcipán nebo Muziga - jazzově pojaté sólo.

Rozmělnění předznamenává nevyhnutelný ústup trendu, v tomto případě však bude zajímavé sledovat, co se bude dít dál. Přirozeně ne v oblasti rocku a popu, ale nakolik naopak fúze ovlivní pojetí folklórních souborů, zda po nastoupí puristé, snažící se zachovat jej v podobě, v jaké už neexistuje, anebo zůstane uvolněnější forma podání, která láká i mladší posluchače, ale může znamenat i jistou ztrátu kontur.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám