Článek
Úmrtí Kiera oznámil jeho partner, umělec Delbert McBride s tím, že herec zesnul v neděli ráno.
Herec se narodil za dramatických okolností 14. října 1944 v Kolíně nad Rýnem. Záhy poté, co přišel na svět, porodnici zničil nálet, ovšem on a jeho máma ve zborcené budově přežili. Záchranáři je dokázali vyprostit z trosek. Tehdy se jmenoval ještě Kierspe. Své příjmení následně zkrátil právě pro potřeby uměleckého světa. S profesionální prací začal už v osmnácti, kdy se přestěhoval do Velké Británie. Zdokonalil se tam v jazyce a začal se naplno věnovat kinematografii.
Za svou kariéru natočil přes dvě stě filmů. K těm nejviditelnějším v počátcích jeho kariéry patřily ty o legendárních hororových postavách, o Frankensteinovi a Drákulovi. Snímky Flesh for Frankenstein (USA, 1973) a italský Dracula cerca sangue di vergine… e morì di sete!!!. Ty mu otevřely ateliéry po celém světě, jak informuje web Variety.
Kier točil až do vysokého věku. Letos měly premiéru hned tři filmy, v nichž hraje. Objeví se také v čínské akční sci-.fi komedii Xi wang dao, která půjde do kin v roce 2026.
Od upíra k Hitlerovi
Čeští diváci si na něj mohou pamatovat hlavně z Marhoulova Nabarveného ptáčete (2019).
Natáčení před lety okomentoval pro Novinky takto: „Za herce je důležité říct, že jsme tam nehráli, jen jsme existovali. To bylo lepší pro film i pro malého Petra. Nedali nám make-up, vypadali jsme jako obyčejně, jen s trochou špíny v obličeji. Neměli jsme skoro žádné dialogy. I Lars von Trier všem říká – a je jedno, jestli to je Lauren Bacallová nebo Nicole Kidmanová: Nehrajte! Jen tam buďte, řekněte, co máte, aniž byste už přemýšleli o dalším dialogu.“
Nijak se přitom netajil, že šlo o způsob, který ve své práci měl velmi rád. Na karlovarském filmovém festivalu v dalším rozhovoru pro Novinky přiznal, že záporáky hraje velmi rád.
„V normálním životě se musíme chovat spořádaně, zato ve filmu můžu divočet. Rád hraju upíry i nacisty. Adolfa Hitlera jsem hrál třikrát, ovšem všechno to bohužel byly komedie. Nacistu jsem hrál i v projektu Grindhouse od Quentina Tarantina. Mám za sebou šílené vědce, blázny… Když jsem byl mladý, chodívaly za mnou krásné ženy a říkaly mi, že jsem hrozně zlý. Ovšem takovým tím tónem, jako kdyby prožívaly orgasmus. Byl jsem tak zlý, že ze mě na divačky v kině šlo vyvrcholení - dovedete si představit něco lepšího?,“ podotkl.
