Článek
Film vypráví o páru (v podání hereckých legend Daniela Auteuile a Fanny Ardant), který hledá vyhaslou jiskru ve vztahu pomocí speciální zážitkové agentury, jež dokáže s pomocí profesionálních herců a filmových kulis zrekonstruovat jakýkoli moment historie. Třeba jejich první rande. Nejiskří to ovšem pouze „na place“. Francouzsky komplikovaný a vášnivý vztah si spolu během akce řeší také režisér (Guillaume Canet) a mladá herečka (Doria Tillier).
Komedie Tenkrát podruhé, herec Guillaume Canet
Právě s hercem Guillaumem Canetem jsme si popovídali třeba o důvodech, proč přijal tuto roli, o jeho vztahu s režisérem a hereckým kolegou Nicolasem Bedosem a nebo třeba o tom, jaký moment svého života by po vzoru hlavní postavy filmu chtěl znovu prožít on.
Co vás přimělo k přijetí role v Tenkrát podruhé?
Začnu tím, že se mi opravdu líbil Nicolasův první film. Jednak to, jakým způsobem Bedos vedl herce, a především to, jak napsal příběh a následně ho zrežíroval. Vše nasvědčovalo tomu, že jde o skutečného režiséra. Když mi tedy Nicolas nabídl roli v Tenkrát podruhé, byl jsem nejdřív potěšen, protože jsem věděl, jak je při výběru herců kritický. Měl jsem radost z toho, že jsem ho zaujal a chtěl se mnou pracovat.
Ale abych byl zcela upřímný, měl jsem pocit, že spolu nebudeme vycházet. Vzhledem k našim povahám jsem se obával, že to mezi námi bude skřípat. Když jsem mu o tom řekl, hned mě ujistil, že to nebude problém. Moc se mi také líbil scénář a Nicolasův přístup k nostalgii. Sám jsem totiž hodně nostalgický. Směr, jakým se naše společnost nyní ubírá, mě celkem znervózňuje. Více a více se spoléháme na mobilní telefony a internet. Už se například ani neobtěžujeme zavzpomínat, když potřebujeme něco najít.
Proti pokroku nic nemám, ale k době, kterou zobrazuje Nicolas a kterou chce Victor znovu prožít, cítím jistou nostalgii; k době, kdy byl náš vztah k času naprosto odlišný. A vlastně vše, co mě přenáší zpět do dětství, mě dojímá. Kromě toho, že je scénář výborně napsaný, zaujal mě také tím.
Když jsme u toho, jak byste popsal způsob, jímž Nicolas pracuje s nostalgií?
Tento film se odlišuje od laciných dojáků díky své ironii, nemilosrdnému cynismu a citu pro trefné repliky. Nostalgii ale především vnímá prizmatem dvou nádherných milostných příběhů. Jeden z nich – mé postavy – přímo kypí vzrušením a vášní. Pak je tam další, z něhož se vášeň dávno vytratila. Tyto příběhy se bravurně prolínají a připomínají nám, že bychom nikdy neměli přehlížet přítomný okamžik. To, že to neuděláme, je naše osobní zodpovědnost.
Je pouze na nás odmítnout diktát moderní doby a zpomalit věčně se zrychlující tempo. Tenkrát podruhé není jen pohledem do doby, kdy bylo všechno lepší. Je pevně zakořeněn v moderní době. Právě proto je tak chytlavý a dojemný.
Můžete popsat vaši postavu a prozradit, v čem je vám blízká?
Jistě, je to také jeden z důvodů, proč jsem se chtěl zúčastnit tohoto dobrodružství. Vidím ho jako mix Nicolase a mě. V tom, jak je těžké ho potěšit a jak je na sebe i ostatní náročný. Díky tomu jsem jeho výraz nemusel dlouho hledat. Při natáčení mě velmi bavilo pozorovat Nicolasovo chování na place. Čerpal jsem z toho hodně inspirace…
Jakým způsobem pracuje Nicolas Bedos na place? V čem při práci s herci vyniká?
Než jsem s ním začal pracovat, představoval jsem si režiséra, který si libuje v konfliktu. A bylo to úplně naopak! Setkal jsem se s filmařem, který je k hercům velmi pozorný i ohleduplný a v přístupu k práci druhých se ukázal jako velmi benevolentní. Na první pohled je cítit, že vás chce ukázat v tom nejlepším světle, umožnit vám vydat ze sebe to nejlepší a vytvořit příjemné pracovní prostředí. A podle mě má ještě jednu vynikající vlastnost. Nicolas je k lidem přímý, což šetří spoustu času. Ihned vám řekne, s čím není spokojený. Nechodí kolem horké kaše. Je velmi přesný, jako dirigent. Filmem naprosto žije. A tato láska k práci mu dodává energii k povzbuzování ostatních na place.
Kdybyste, stejně jako Victor, mohl znovu prožít nějaké období svého života, jaké byste si vybral?
Období kolem narození mé dcery. Byl jsem u narození svého syna a v prvních letech jeho života jsem s ním trávil dost času. V případě dcery už méně, protože jsem byl velmi zaměstnaný natáčením filmu Little White Lies 2, takže jsem byl často pryč. Pochopitelně toho lituji, protože mám pocit, že jsem některé věcí zameškal. V mém životě je ale spousta okamžiků, které bych si přál prožít znovu a lépe. A právě proto je Nicolasova myšlenka tak skvělá a dotýká se nás všech.