Sídliště jsem nenáviděl, vzpomíná dětská hvězda filmu Panelstory

Hercova cesta k roli Pepíka, který nedorazí do školky, toulá se mezi domy a sleduje chování jejich dospělých obyvatel, byla v podstatě náhodná. Bechova teta pracovala v barrandovských ateliérech jako skriptka a na svém kancelářském stole pod skleněnou deskou měla vystavený jeho portrét.

„Věra Chytilová, která jednou šla kolem, si té fotky všimla. Zrovna připravovala Panelstory a skládala obsazení, do něhož jí chyběl malý sígr. Zalíbil se jí můj kukuč,“ vysvětluje Bech.

Když se se slavnou filmařkou poprvé sešel, bylo mu čtyři a půl roku. Chytilová na něj udělala dojem svým neformálním přístupem. „Používala na mě nedospěláckou mluvu. Matně si vzpomínám, že jsme se bavili o zvířátkách. Tenkrát jsem moc chtěl psa,“ vybavuje si.

Režisérku přesvědčilo Bechovo nebojácné vystupování, které bylo pro postavu pronášející věty typu „Vy smrdíte!“ nebo „Maminko, neopouštěj mě, já tě taky neopustím!“ jako dělané. Na place od Chytilové dostával drobné instrukce, jinak vesměs improvizoval.

„Na Jižňáku to bylo jako jedno velké hřiště. Většina těch domů ještě nebyla dokončená, některé neměly ani okna a dveře,“ popisuje. Všude se podle něj válely hromady obalového materiálu, hlavně polystyren, který pro scény využila výprava.

Ač pro něj natáčení na staveništi bylo dobrodružstvím, k samotnému konceptu sídliště si podle svých slov záhy vypěstoval odpor. „Od začátku jsem ho nenáviděl. Připadalo mi jako krabice na lidi. Ale abych panelákům jen nekřivdil, za padesát let se dost změnily a jsou už lidštějším prostředím,“ zdůrazňuje rodilý Pražan, který celý život bydlí na tamním Starém Městě.

Chytilová, pověstná svou výbušnou povahou, se slovy Becha chovala k nezletilým hercům trochu mírněji. Shovívavější přístup připisuje tomu, že režisérka dobře věděla, že křik by děti uzavřel do sebe.

„Spíš přecházela do dramatického módu, než že by urážlivě řvala. Cosi vyžadovala a podle toho zvyšovala hlas a upravovala dikci. Šlo jí o to nás motivovat, ne prudit,“ objasňuje.

Bech byl přesto svědkem jejích sporů se štábem, zejména s kameramanem Jaromírem Šofrem. „Byl jsem u toho, když mu Chytilová dala facku. Byl první, kdo ji dostal, a tak ho konsternovala, že ji režisérce vrátil,“ prozrazuje.

Ve filmu, který zrcadlil plánovité budování „králíkáren“ v hluboké normalizaci, vidí silný přesah do současnosti. Vylíčené sobectví a neschopnost lidí se rozdělit se podle něj znovu objevují.

Panelstory přesto herec, který se živí také jako lokační manažer, vnímá jako neopakovatelný projekt, jenž by v takto autentických kulisách dnes vzniknout nemohl. „Doba je jiná, majetkoprávní vztahy jsou odlišné, byť lidé jsou v zásadě stejní,“ podotýká.