Hlavní obsah

Rodiče Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové: Vraždy našich dětí změnily Slovensko jen dočasně

Před pěti lety padlo v obci Veľká Mača několik výstřelů. Usmrtily novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenku, archeoložku Martinu Kušnírovou. A záhy změnily i Slovensko. „Jen na chvíli,“ tvrdí jejich rodiče, Jozef a Mária Kuciakovi a Zlatica Kušnírová.

Foto: Milan Malíček, Právo

Mária a Jozef Kuciakovi (zleva) a Zlatica Kušnírová na MFF KV v roce 2022.

Článek

Vražda vašich dětí se díky dokumentu znovu dostane do povědomí lidí. Bylo těžké na jeho natáčení kývnout, doprovázet ho do kin?

Jozef Kuciak: Mohli jsme dokument vidět ještě v jeho hrubé verzi, ještě před konečným střihem. Mohli jsme říci: tohle chceme, tohle nechceme. Věděli jsme tedy, co můžeme v kinech, včetně těch na karlovarském filmovém festivalu (byl tam uveden v červenci 2022 - pozn. red.), čekat.

Prosili jste po zhlédnutí hrubé verze filmaře, aby tuhle a tuhle scénu vyjmuli?

Jozef Kuciak: Ne, nakonec jsme jim do práce nijak nezasahovali. Některé záběry jsme ale dost zvažovali, konkrétně ty z místa činu… Radil nám i právník, konkrétně s některými výroky, aby nebyly právně napadnutelné lidmi, kterých se dokument týká.

Zlatica Kušnírová: Ano, právník nám při natáčení skutečně dost pomáhal.

Ozval se vám někdo z pachatelů, možných pachatelů vražd v uplynulých letech?

Zlatica Kušnírová: (Zavrtí hlavou - pozn. red.) Ještě je ale čas. Dokument není v kinech.

Jozef Kuciak: Slovenská premiéra bude 21. února (česká bude 23. března - pozn. red.). Záštitu nad ní má deník, jenž Jána zaměstnával, Aktuality.sk.

Film natočil Dán Matt Sarnecki. Šlo o výhodu, že zločin viděl neslovenskýma očima?

Zlatica Kušnírová: My jsme nad tímhle moc neuvažovali…

Jozef Kuciak: Spíš šlo o to, že podobné věci již v minulosti dělal. V prostředí politiky, mafií se pohybuje, zná mentalitu lidí, které podobné struktury vytvářejí. Natáčel na Ukrajině, v Bosně. Asi věděl, čeho se má chytit i u nás, na Slovensku.

Případ vražd vašich dětí skončil odsouzením několika lidí. Považujete rozsudky za dostatečné?

Zlatica Kušnírová: Ne.

Mária Kuciaková: Ne, ne.

Jozef Kuciak: Určitě ne, protože jsme přesvědčení, že za vraždami našich dětí je někdo jiný než ti, co byli odsouzení. Jsme přesvědčení, že za vším stojí Marian Kočner (kontroverzní slovenský podnikatel, jenž byl nakonec odsouzen za finanční podvody - pozn. red.).

Zlatica Kušnírová: Na tohle jsou podle mě i důkazy, jen soud, který rozhodoval, je – a teď to řeknu pěkně – jaksi zapomněl dát dohromady, neposkládal z nich pravdivou mozaiku. Nejvyšší soud mu sice vše vrátil zpátky, ale zatím se nic nestalo. Ten soud, jenž rozhoduje, tu mozaiku prostě nechce vidět… Kočner nakonec tak šel sedět „jen“ za směnky.

Což, jak se mnozí shodují, jakási úlitba spravedlnosti.

Jozef Kuciak: Už jsem se k tomuhle opakovaně vyjadřoval, pro nás je hlavní…

Zlatica Kušnírová: … že sedí, že nemůže utéct…

Jozef Kuciak: … že nemůže pokračovat v tom, co dělal, ubližovat, dělat všechny ty své nekalé aktivity. A jestli bude odsouzený za rok? Nevím. Žádný rozsudek nám děti nevrátí. Nejsem ani z povahy pomstychtivý. Jde mi hlavně o to, aby si Slováci, lidi uvědomili, proč naše děti zemřely, aby začali chápat, v čem žili a žijí. Proč se to a to stalo, kdo zatím stál…

Zlatica Kušnírová: … a kdo vše udělal. Na základě konkrétní objednávky.

U nás po vraždách padala prohlášení typu: změnily Slovensko. Souhlasíte s tím vy, Slováci?

Jozef Kuciak: Změnily Slovensko, dočasně. Možná je to i naší mentalitou…

Zlatica Kušnírová: … Zase se vracíme k tomu, co bylo. Stačí něco slíbit a lidé zapomínají.

Jozef Kuciak: Funguje krátkodobá paměť. A jsou věci, na které lidi radši zapomínají, aby je nemuseli řešit, aby si je nemuseli připomínat. Překrývají je navíc běžné věci, co řešit musejí. Přišel covid, válka na Ukrajině, hospodářská krize. Každý myslí sám na sebe. Snad jim zbytečnou smrt našich dětí připomene aspoň tenhle dokument, který ukazuje na to, co všechno s sebou korupce přináší. Lhostejnost je vždy nejhorší.

Zlatica Kušnírová: Naše děti vždycky říkaly: každý musí začít sám u sebe. Taky tak žily. Nesmíme ignorovat to, co se kolem nás děje, jen proto, že je to pohodlné. Bohužel u nás na Slovensku je to nastavené, když někoho nepodplatíš, nikam se nedostaneš. Je to pořád dokola. Muselo by se změnit vše odshora dolů.

Jozef Kuciak: Musí se změnit hlavně myšlení lidí, aby se nespoléhali jen na to, že když dají úplatek, když mají někde známého, vše funguje. Přesně takhle vznikají nedotknutelní lidé. Anebo si aspoň myslí, že jsou nedotknutelní.

Jak vznikal rozhovor s rodiči Jána a Martinky

Společně chtějí roky jediné, aby se na jejich děti nezapomnělo. Proto kývli na natáčení koprodukčního dokumentu Kuciak: Vražda novináře. Natočil ho Dán Matt Sarnecki. Do kin půjde v den smutného výročí vražd, 21. února. Předpremiéru si odbyl na 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. A já po jeho zhlédnutí vím jediné, u rozhovoru – jako máma syna a dcery, novinářka, manželka novináře, který o politice píše – budu brečet. Jen netuším, jak brzy.

Vy, paní Mário, dost mlčíte. V dokumentu je vidět, že jste Jánovi jeho práci vymlouvala.

Mária Kuciaková: Vymlouvala, bála jsem se o něho. Chtěla jsem, aby se věnoval jiným tématům, aby nepsal o těch nebezpečných, která mu mohou ublížit. Říkala jsem mu: proč nepíšeš třeba o sportu, o kultuře…? On mi vždy odpovídal: maminko, já nemůžu, chci, aby se mělo Slovensko líp, já ty věci musím psát.

Zlatica Kušnírová: Někdo to přece dělat musí! Nesmíme se všichni bát.

Jozef Kuciak: Já jsem se taky o Jána bál, jen do jeho práce jsem mu nemluvil.

Jako bývalá politická zpravodajka vím, že někteří politici, podnikatelé novinářům volávají a občas jim velmi nevybíravě nadávají. Ján podobné útoky nesl dobře?

Zlatica Kušnírová: On tohle moc neřešil. Věděl, že napsal pravdu, že podobné reakce jeho články jen potvrzují. Než něco pustil ven, měl to třikrát ověřené… I já jsem mu ale říkávala: přestaň, bojím se o vás. Na to mi Martinka odpovídala: žijeme na Slovensku, co se může stát… Janko s ní souhlasil. Tvrdil, že maximálně ho ti, o nichž píše, udají. Za tím, co publikuje, si stál. Oba pevně věřili, že se jim nic nestane. To my, maminky, jsme občas měly strach.

Mária Kuciaková: Ján mi vždycky na mé prosby, aby byl opatrný, říkával: maminko, neboj se, nejsem v Americe, tady se novináři nestřílí.

Jozef Kuciak: Všichni jsme nějak tehdy věřili, že je Slovensko demokratický a právní stát. Nikdo netušil, kam se mafie až dostala. Souvislosti se ukázaly až při vyšetřování vražd našich dětí. Vedly do 90. let, do divoké privatizace, do níž po sametové revoluci vstupovali nejrůznější veksláci. Místo bonů obchodovali se státním majetkem… SMER a Robert Fico jen převzal pravidla, která se zavedla za Mečiarových vlád.

Zlatica Kušnírová: A převzal s tím žezlo moci. Věci se na sebe začaly nebezpečně nabalovat.

Socialističtí veksláci, zelináři, řezníci… Privatizovali i podniky v Česku. Často tím „čistili“ nelegálně vydělané příjmy. Patřil do téhle sorty také Marian Kočner?

Jozef Kuciak: Snažil jsem se o něm po těch událostech cosi více zjistit…

Zlatica Kušnírová: … pochází z Ružomberku, co já vím.

Jozef Kuciak: S Ruskem (Pavol Rusko, mj. majitel TV Markíza, ministr hospodářství - pozn. red.) přišli do Bratislavy spolu, oba byli vystudovaní novináři.

Zlatica Kušnírová: Vyrůstali ve skromných poměrech, touha po penězích v nich asi byla velmi silná.

Jozef Kuciak: Já jsem jméno Kočner prvně zachytil v souvislosti s Technopolem (o nepřátelském převzetí majetku společnosti Ján Kuciak hodně psal - pozn. red.). Pak ještě v souvislosti s únosem syna prezidenta Michala Kováče, do něhož měl být také zapojený.

Byl Ján jedinou hrozbou pro Kočnera, nebo o něm psalo víc slovenských novinářů?

Jozef Kuciak: Tohle je těžké říct. Ján byl dost mladý, když zemřel. Vydal o něm hodně článků, řadu dalších pomáhal připravit. Kočner určitě věděl, kdo za nimi stojí. Ján taky spolupracoval s českou novinářkou Pavlou Holcovou. Dokázal si sehnat důležité informace, třeba z italských databází. Navíc měl trpělivost. Dokázal analyzovat veřejně dostupné informace. Uměl toho hodně.

Zlatica Kušnírová: Tím narážel na kauzu PENTA, na Fica a jeho lidi.

Jozef Kuciak: Právě o sponzorech Ficova SMERu začal taky psát.

Jenže z politiků nikdo odsouzen v souvislosti s vraždami nebyl.

Zlatica Kušnírová: No, právě.

Jozef Kuciak: No, tohle je přesně systém, o němž jsme mluvili. Všechno je to stále dokola. A když už někdo z politiků, vlivných lidí kolem nich u soudu skončí, kauzy se dlouho vlečou. Přestanou lidi bavit, na což někteří politici spoléhají. Zahnívá se, zahnívá, do všeho pouštějí sami jiné informace, napadají jiné lidí, až se v tom nikdo nevyzná. Žádný rozsudek nepadne.

Zlatica Kušnírová: A pak se i my setkáváme s lidmi, kteří budou vraždy našich dětí zlehčovat. Podívejte se na některé politické mítinky. Kdo tam chodí? Říkám jim: báby demokratky. Věří těm, za jejichž vlády byly naše děti zavražděné. Víte, proč jim věří? Protože si rády berou taštičky s proviantem, které na podobných akcích dostávají. Dostanou taky najíst: nějaký guláš a pivo, a přijedou na místo určení klidně z celého Slovenska. Jedou totiž na výlet…

Tohle je stejné i u nás. Vy ale s podobnými lidmi aktivně bojujete na internetu, co vím.

Zlatica Kušnírová: Ano, nemohu si pomoct. Lidi napíšou neuvěřitelné věci. Tvrdí, že Martinka a Ján dostávali peníze a jiné blbosti typu, že byl Janko agent CIA a Martinka, že kradla, prodávala archeologické předměty, s nimiž pracovala. Chtěli a chtějí je za každou cenu očernit.

Řekl vám někdo do očí, že Ján a Martina zemřeli kvůli tomu, že byli „drzí“?

Zlatica Kušnírová: Víte kolikrát? Kolikrát jsem si to přečetla taky kdesi na internetu?

Jozef Kuciak: Já mám oproti tobě výhodu, že jsem se rozhodl podobné věci nečíst. Nemá podle mě cenu se s někým anonymně dohadovat.

Zlatica Kušnírová: Kdyby nadávali lidi mně, tak to nechám být. Ale našim dětem? Zavražděným dětem? To fakt ne! Zemřely za všechny Slováky, aby se oni měli dobře.

Jozef Kuciak: Těch nepravd se v případu objevilo skutečně mnoho. Přineslo ale i několik zjištění. Včetně toho, že Janko měl být „pouze“ unesen, měl jednoduše zmizet. Což řekl jeden ze svědků u soudu.

Podobné dohady, nejasnosti se týkaly i dne, kdy vaše děti zemřely.

Zlatica Kušnírová: Zpočátku nám tvrdili, že zemřely až 23. února. Dokonce jsme na toto datum dostali jejich úmrtní listy. Jenže my jsme vždycky tvrdili, že to muselo být jednadvacátého. Nějaký čas to trvalo, než nám daly úřady za pravdu.

Jozef Kuciak: Datum smrti potvrdila poté soudní pitva, následně svědci a soud… A ještě je důležité, že kolem toho 23. února se objevila i informace vypuštěná ministrem vnitra Robertem Kaliňákem (SMER), která s případem spojila drogy. Jsme zase u plánovaného únosu. Kdyby skutečně Jánka unesli, on zmizel, drogy by do toho zapadaly. Kdo by dokázal, že je nebral? Za špatného by byl on. Tohle jsou mafiánské způsoby, které fungují a které byly na Slovensku už několikrát použity.

Omlouvám se, zeptat se musím. Proč trvalo několik dnů, než se na zločin přišlo?

Zlatica Kušnírová: Chcete slyšet hlavní důvod? Ode mě mladí bydleli asi 340 kilometrů.

Jozef Kuciak: Od nás asi 180 kilometrů.

Zlatica Kušnírová: My jsme navíc i věděli, že o tom víkendu budou na předmanželské církevní přípravě. Chtěli na ni mít klid, což nám i řekli. Volali jsme jim proto míň než obvykle.

Jozef Kuciak: Měli být v Bratislavě, kam jsme se později, když jsem je už hledali, dovolali. Dozvěděli jsme se, že nepřišli…

Mária Kuciaková: Přípravy v únoru již naplno běžely. Řešili jsme, co kdo přiveze, co kdo upeče, co kdo zařídí…

Zlatica Kušnírová: Svatbu měli mít u nás na východě. Měli už i datum, 5. května. Termín zvolili záměrně kolem státního svátku, aby nemusel nikdo nikam po obřadu spěchat. Dodnes mám seznam hostů, již měli dorazit. Je na něm kolem osmdesáti jmen. Místo svatby byl ovšem v ten den pohřeb.

Kuciakovi rodiče: Korupce zabila naše dětiVideo: Novinky

Kde se vůbec Ján a Martinka seznámili?

Jozef Kuciak: Oba studovali v Nitře. Janko žurnalistiku, Martinka archeologii. Jeden rok byl Janko delší dobu na brigádě v Německu, kde pomáhali spolu s naším mladším synem odstraňovat následky lesní kalamity. Když přijel do Nitry, prošvihl termín přihlášky na kolej.

Mária Kuciaková: Přespával pár nocí u kamarádů…

Jozef Kuciak: … a pak narazil na studenty, kteří si pronajímali byt a hledali spolubydlící.

Zlatica Kušnírová: V třípokojovém bytě byli tehdy dva chlapci a čtyři dívky. Pamatuju si jako dnes, jak jsem tam Martinku vezla, jak byl ten její pokojíček malý… No a když jsem viděla ty dva kluky, oba měli dlouhé vlasy, divila jsem se, že holky budou bydlet dohromady (při vzpomínce se usměje - pozn. red.) A jeden z nich byl Janko. Padli si brzy do oka. Dali si spolu kávičku a bylo. Čekali na sebe dlouho. Byli krásný pár.

Tyhle vzpomínky vás musí bolet. Řekněte mi, po tom všem, co je pro vás spravedlnost?

Jozef Kuciak: Aby pravda vyšla najevo.

Zlatica Kušnírová: Aby zodpovědní byli potrestaní, aby to všechno skončilo.

Jozef Kuciak: Nezáleží na výšce trestu…

Mária Kuciaková: … aby byli potrestaní.

Co se vůbec stalo s domkem, který si Ján a Martina přestavovali a kde byli zavraždění?

Jozef Kuciak: Zbourali jsme ho. Na jeho místě vznikne pamětní místo. Původně jsme tam chtěli mít park s lavičkami. Do všeho se ale vložil Trnavský park, pietní místo bude větší. Jeho základem bude travnatá plocha. Pozemek tedy dáme kraji do dlouhodobého pronájmu.

Zlatica Kušnírová: A dole u památníku bude ještě brána.

Potkali jsme se v červenci 2022, na MFF v Karlových Varech. Je pro vás to, že dokument do kin doprovázíte určitá forma terapie?

Jozef Kuciak: Asi ano, ale je to zároveň neuvěřitelně těžké. Pro nás všechny. Hlavně však pro mou ženu Márii. Stále je těžké ty vraždy pochopit… Víme také, že na žádné velké „turné“ s dokumentem nevyrazíme. Není na to čas. Musíme jít dál, musíme žít dál. Nechce se mi ani cestovat. Na cestách jsem strávil většinu života. Jezdíval jsem s vrtnými soupravami, zakládal jsem stavby, dálnice, přehrady. Moje práce byla pod zemí.

A co jste dělaly, co děláte vy, paní Kuciaková a Kušnírová?

Mária Kuciaková: Já jsem pracovala jako kontrolorka ve výrobě.

Zlatica Kušnírová: Já jsem dělala sedmnáct let na poště, teď jsem dvanáct let profi rodič. Proto ani já cestovat s filmem nebudu. Zaměstnavatel mi sice dost vychází vstříc, ale každá podobná cesta znamená, že musím sehnat hlídání pro děti, o které se starám.

Jozef Kuciak: Teď má jedno úplně maličké.

Zlatica Kušnírová: Mám. Na dětech taky nejlíp vidím, jak život ubíhá. Nejstarší, o nějž jsem se starala, pracuje už v Německu, kde žije i jeho sestra. Píše mi. Jsem šťastná, že se mu daří. A to maličké? Je to dvouletá holčička, moje čistá radost, moje náplast na bolavou duši. Kdykoli ji pochovám, ona řekne: mami, pusu, hlavou mi běží: tohle by mohla být moje vnučka, kdyby nám Martinku a Jána nezavraždili… (Obě se rozpláčeme, rozhovor končí - pozn. red.)

Matt Sarnecki: Slovensko je v podstatě takovým vzorem, jak funguje korupce jinde

MFF KV

Zbourají dům, v němž byli zavražděni Kuciak a Kušnírová

Evropa

Reklama

Související témata:
Zlatica Kušnírová
Jozef Kuciak
Mária Kuciaková

Výběr článků

Načítám