Hlavní obsah

Režisér Michal Samir: Iveta v životě nenašla spřízněnou duši

Minisérie Iveta z dílny videotéky Voyo o životních zvratech Ivety Bartošové pokračuje. Její režisér a scenárista Michal Samir ji umístil do let 1991 až 1998, kdy se významnou postavou po zpěvaččině boku stal Ladislav Štaidl. Tvůrce v rozhovoru poodhalil detaily připravovaných dílů, které shrnou zbývajících šestnáct let do její sebevraždy.

Foto: Petr Horník, Právo

Premiéra druhé části minisérie Iveta. Na snímku režisér Michal Samir.

Článek

Ze kterých zdrojů jste čerpal při psaní scénáře, když se náhledy na Ivetiny životní události mnohdy značně různí?

S Ivetou se v devadesátých letech dostáváme vyloženě do doby postfaktuální, kdy cokoliv, co se o ní říkalo a říká, je potřeba potvrdit. Někdy se stane, že máte důvěryhodné zdroje, které tvrdí naprostý opak.

Když se vrátíme do příprav první série, tehdy mě jistý člověk mermomocí přesvědčoval, že Iveta byla už týden po smrti Petra Sepešiho v Praze, kde nahrávala, a on byl ten, kdo ji vyzvedl u vlaku a odvezl do studia. Stejně tak je tu jiná osoba, podle níž nevylezla měsíc ze svého pokoje u rodičů ve Frenštátu a dlouho s nikým nepromluvila.

To pro mne bylo vodítko, že informace je třeba sesbírat úplně všechny a vydestilovat z nich nejpravděpodobnější možnost, jak se věci mohly dít. Dovolím si říct, že Ivetu už znám a mám ji nacítěnou.

O jaké knihy nebo osobnosti tedy jde?

Knížky jmenovat nemusím, dohromady jich je asi pět, ze kterých se dá vycházet. Zajímavější jsou pro mě čistě faktografické než ty, u nichž je znát, že se autor snažil o senzacechtivý příběh. Ale i tam najdete určité indicie. Pokud jsem narazil na události s čistě protichůdnými informacemi, dál jsem s nimi nepracoval. Naštěstí nešlo o důležité okamžiky.

Vynechal jste třeba vztah s Michalem Penkem…

Přeskakujeme období 1986 až 1991, kde se datuje i tato známost. Nepovažuju ji za nepodstatnou, ale veškeré tři série jsem vždy koncipoval na stěžejním muži jejího života. Po Sepešim a Štaidlovi by jím eventuálně byl Josef Rychtář, ale nyní se tímto mužem při tvůrčím procesu stává Artur (Štaidl, syn - pozn. red.).

Jaká podle vás Iveta byla? Lidé z jejího okolí ji popisují jako tvrdohlavou naivku nebo přelétavého anděla s ďáblem v těle.

Všechny charakteristiky, které jste zmínila, mohou být pravdivé. Můj subjektivní názor je, že Iveta měla obrovský duchovní a duševní potenciál, čímž nemám na mysli ezoteriku. Bylo v ní nějaké čaro, jak říkají Slováci, které částečně zůstalo neobjeveno.

Promítalo se do její melancholie. Byla podle mě ještě citlivější, než se na pohled zdála. Bohužel se narodila do doby, kdy hluboký vnitřní svět nikoho moc nezajímal. Myslím si, že kdyby přišla na svět dnes, obstála by v osobním životě lépe.

Lidé se mě často ptají, jestli Ivetin problém spočíval v tom, že nenašla životní lásku. Já tuto otázku vždy malinko pootočím, ona nenašla spřízněnou duši. Tato entita Ivetě chyběla, do určité míry ji suplovala sestra Ivana, která jí však v devadesátých letech zmizela ze života, a to pro Ivetu jistě bylo bolestivé. Štaidl měl svou neochvějnou pravdu, s níž nedokázala hnout. S takovým člověkem byste do vztahu vůbec neměli jít, anebo byste se s jeho povahou měli smířit. Jenže Iveta smířlivá nebyla.

Ladislav Štaidl podlehl v lednu 2021 nemoci covid-19, později v témže roce jste začal natáčet první řadu. Vznikla by minisérie, kdyby zůstal naživu?

Netuším. Když jsem se dozvěděl, že se potýká s koronavirem, byli jsme těsně před oslovením jeho a Artura, a tak jsme zkontaktování z logických důvodů pozdrželi. Čekali jsme, až se zotaví, což se bohužel nestalo, a pak i dlouho potom, aby to nepůsobilo, že jeho smrti chceme využít. Když jsem pak za Arturem poprvé jel, nepředpokládal jsem, že nám projekt povolí. Naše komunikace však zafungovala, jsme si navíc věkově podobní (mezi Arturem a tvůrcem je 12letý věkový rozdíl - pozn. red.). Přistoupil na to, což mě upřímně překvapilo.

Konzultoval jste s ním scénář a výslednou podobu?

Ne tak docela. Artur předem čte stručná shrnutí jednotlivých dílů, ale scénář neschvaluje. Takže minisérii vidí poprvé pokaždé až při premiéře. Z první série byl unesený, přestože Ivetě nestavíme pomník.

Z kolika uchazečů jste do role Karla Gotta vybral Ondřeje Rumla? Mezi zpěvákem a jeho představitelem je znatelný věkový i výškový rozdíl. V nedávné Volze ho ztvárnil Roman Vojtek.

Naprosto s vámi souhlasím. Herci, které byste v Gottově středním věku mohli do jeho úlohy obsadit, jsou u nás tak dva tři včetně Rumla. A u žádného z nich si stejně neřeknete, že je to přesný Gott. Vojtek v našem výčtu nebyl. Když už nemůžu dohnat vzhled, hledám esenci postav. Ruml má Karlovy kulaté oči a hranatý obličej a stejně jako Ondřej Gregor Brzobohatý představující Štaidla si nese aristokracii, kterou muži jejich generace disponovali.

RECENZE: Iveta. Dobří herci ve zbytečné sérii

Kultura

Sláva, muž, dítě a skandály. Miniseriál Iveta se posouvá do 90. let

Film

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám