Hlavní obsah

RECENZE: Zmizení Josefa Mengeleho v noirových odstínech

S mrazivou sondou do temnoty lidské duše přichází ruský režisér Kirill Serebrennikov v koprodukčním snímku Zmizení Josefa Mengeleho, který rekonstruuje poválečný pobyt nechvalně známého nacistického lékaře, jenž vešel ve známost pod přezdívkou Anděl smrti. Do českých kin vstoupil ve čtvrtek.

Trailer filmu Zmizení Josefa MengelehoVideo: Film Europe

Stručně
Souhrn je vygenerován pomocí umělé inteligence.
  • Josef Mengele je v filmu vykreslen jako muž, jehož pocit nepostižitelnosti se v průběhu let mění v těžkou paranoiu z dopadení světskou spravedlností.
  • Nechronologické vyprávění ukazuje, že Mengeleho podstata se nemění, i když zvrácená ideologie zmizela, což se projevuje v jeho aroganci a nedostatku empatie k druhým.
  • Film prostřednictvím černobílého a barevného kontrastu a vrstevnatého hereckého výkonu Augusta Diehla přináší psychologický portrét rozkladu nacistického zločince bez schopnosti sebereflexe.
Článek

Serebrennikov vychází ze stejnojmenné předlohy francouzského novináře Oliviera Gueze z roku 2017. Na ploše tří dekád vykresluje portrét muže, u něhož se pocit vlastní nepostižitelnosti v průběhu let mění v těžkou paranoiu z toho, že by na něho světská spravedlnost mohla přece jen dopadnout.

Za pomoci nechronologického vyprávění, kdy přeskakuje mezi různými časovými obdobími tam a zpět, dokáže postihnout, že lidé jako Mengele se nemění. Zmizela zvrácená ideologie, ale ne jejich podstata.

Proto se Mengele pohrdavě chová ke svým hostitelům v brazilském vyhnanství, proto ta arogance vůči synovi, který se chce vyrovnat s historickou rodinnou zátěží jména, jež nosí.

Serebrennikov Anděla smrti nevykresluje jako prvoplánové zlo, ale zároveň se nesnaží toto monstrum ani zlidštit. Ono to ani nejde, protože Mengele se i ve stáří chová tak, že k němu nemůžeme pociťovat soucit. Není ochoten k pokání, ani když ho konfrontuje s jeho skutky syn Rolf (Max Bretschneider) při návštěvě v São Paula v roce 1977.

Mengele nepociťuje emoce k druhým, jen k sobě samému. Paranoidní stavy z toho, že bude vypátrán a dopaden izraelskou tajnou službou jako Adolf Eichmann, se mísí se záchvaty sebelítosti a ukřivděnosti.

Výčitky svědomí považuje za nemoc slabých, Osvětim chápe jako výnosný podnik, z něhož profitovali němečtí průmyslníci. Jeho zuřivé tirády o zvrhlé, cizácké kultuře, sociálním darwinismu a obhajobě tradičních hodnot vám připomenou blízkost frazeologie národních socialistů s těmi, co se dnes označují za národní konzervativce.

Pod falešnou identitou

Z toho, že je na útěku před spravedlností v zemích Jižní Ameriky, viní Židy a světovou veřejnost, která přijala jejich interpretaci toho, čeho se nacisté během druhé světové války dopouštěli. Mengele bere úkorně, že musí přežívat v exilu díky finanční podpoře jeho rodiny a sítě nacistických sympatizantů.

Aby se vyhnul odhalení, mění v průběhu let země, bydliště a identity. Falešná jména, která používal (Gregor, Peter, Pedro), se proměňují v názvy kapitol filmu, odlišující jednotlivé období jeho skrývání se v Argentině, Paraguayi a Brazílii.

Výběr článků

Načítám