RECENZE: Už zase volá. Černý telefon 2 přináší děs zavátý sněhem

V roce 2021 se diváci poprvé setkali s Drapákem, téměř nepolapitelným sériovým vrahem dětí, jehož ztělesnil Ethan Hawke. Ten má ve sklepě, v němž vězní unesené osoby, titulní aparát, jehož prostřednictvím lze komunikovat s duchy jeho předešlých obětí.

Najít z Drapákova domu cestu ven, a nadto padoucha sprovodit ze světa, se tehdy podařilo dospívajícímu Finneymu (Mason Thames) za pomoci mladší sestry, bystré a prostořeké Gwen (Madeleine McGrawová). Ta se v novince potýká s nočními můrami, které se vztahují k táboru Alpine Lake, na nějž kdysi zamířila Finneyho a Gwenina již zemřelá matka.

Sourozenci se rozhodnou na místo vydat, aby rozlouskli záhadu strašlivých snů, ve kterých kromě nesnesitelně zvonícího telefonu figurují i krví zbrocení táborníci. Jak správně tuší, je do ní opět zapleten Drapák, jenž se v nadpřirozené formě vrací snad ještě silnější než dřív.

Děj se tentokrát namísto Finneyho více obrací na Gwen. Její představitelka skvěle vystihla právem rozhněvanou a až nepříjemně pohotovou dívku, která žádným coulem nesplňuje představy o naivních puberťačkách.

Rozhořčená z laxního přístupu lidí okolo sebe se usilovně snaží přijít na kloub pozapomenutému kriminálnímu případu, který, jak vychází najevo, úzce souvisí s její vlastní rodinou. K tomu jí dobře sekunduje stále hrůzu nahánějící Hawke, jenž tentokrát nestraší pouze slovy, ale i brutalitou a pár uřezanými končetinami.

Výtečné je zvolené prostředí odlehlého areálu, jehož skličující atmosféru v kombinaci s převážně nočními záběry ještě umocňuje nekončící masivní vánice. Sníh, který si často asociujeme se zimními radovánkami, tu dostává obdobně znepokojivý nádech jako ve Vlčí boudě režisérky Věry Chytilové.

Režisér Derrickson, který se zejména ve starším hororu Sinister vyžíval v používání zrnitých sekvencí, si s nimi ve druhém Černém telefonu velkolepě pohrává u snových scén, jejichž estetikou se přibližuje klasické Noční můře v Elm Street.

Pomocí osmimilimetrového filmu diváky znamenitě přenáší do počátku osmdesátých let, kdy se příběh odehrává, k čemuž mu dopomáhá také dobová hudba nebo popkulturní narážky.

Potíž je však s přepálenou skoro dvouhodinovou stopáží, kterou oproti už dost rozvleklé první části prodloužil ještě o jedenáct minut. Horor má bohužel vícero hluchých momentů bez jakéhokoli napětí. Ty pohříchu naplňují sentimentální řeči o rodinných poutech, bez kterých se patrně neobejde žádný hollywoodský produkt.

Černý telefon 2 se přesto dokázal oprostit od chyb originálu a posunout se dál. Jako jeden z příspěvků do letošní halloweenské sezony za vidění rozhodně stojí.