RECENZE: Šipkaři chtěli být gangsterskou komedií. Nepovedlo se

Na scénáři se podíleli také Daniel Dangl a Tomáš Dušička, který je podepsaný v tomto žánru už pod filmem Invalida.

Kdyby se tvůrci k Ritchieho filmům jen hlásili, bylo by to v pořádku. Jenže v Šipkařích opsali všechny známé postupy od zahraničních vzorů, aniž by na ně dosáhli jak ve vystavění soudržného příběhu, vykreslení zábavných postav i ve vedlejších rolích, v budování napětí a především v humoru.

Už začátek je „fousatý“ až běda. Tři spoutaní muži sedí na židli před mafiánem s tváří velmi nepřesvědčivého Ivana Fraňka, který se je chystá mučit. Kvůli penězům, samozřejmě.

Dřív, než se tak ale stane, vrátíme se v čase až do dětství budoucí hlavní postavy Pepého v podání Tomáše Maštalíra, jemuž bylo otcovým přičiněním vepsáno do osudu, že skončí ve vězení. A když z něj po roce vyjde, čeká na něj mafiánův poskok, který ho odveze přímo k šéfovi.

Místo něho Pepé seděl, ale ten namísto vděku požaduje peníze z tehdejšího lupu. Jenže ty jsou nedobytné, opět přesně po vzoru některých starších filmů. Pepé ale naštěstí, jak mu kázal otec, má plán.

Jeho bratranec Milan je přeborník v šipkách, takže potřebné peníze lze vyhrát na sázkách na nadcházejícím mistrovství světa. Plán je jasný: Milan vyhraje, Pepé splatí dluh a bude klid. Že to bude všechno jinak, je nabíledni už proto, že se záhy dozvídáme, že Milánek má takovou trému, že se brilantně trefí do terče jen bez diváků.

Následuje sled rádoby absurdních, ale spíš pitomých situací, v nichž Milánek Jakuba Štáfka s dredy na hlavě a pilinami v ní předvádí estrádu, kterou si do značné míry nacvičil už jako Lavi v seriálu i filmech Vyšehrad, a přidal k tomu pištivý smích. Rovněž Tomáš Maštalír odvádí jen standardní výkon, kterým diváky pro svou postavu nezíská.

Je tu i známý nešvar komentování a převyprávění toho, co vidíme na plátně. Patrně z potřeby tvůrců naplnit čas nutný k zařazení do kategorie celovečerního filmu. Zřejmě ze stejného důvodu ještě obohatili cestu hlavních postav na mistrovství světa do Košic četnými zastávkami plnými slovenského folklóru. Zato šipek jako sportu je tu až hříšně málo.

Několika gagů se najde, většinu obstará Lukáš Latinák coby kutil a znalec toho, jak se žije „u nás na Liptově“, a docela vtipná je v němých grimasách maďarského herce Gusztáva Dietze postava hlídače, kterého šéf poslal s hrdiny na cestu. Naopak spíše útrpnost vyvolá role Kryštofa Hádka, který se čas od času zjevuje v převlecích z půjčovny maškarních kostýmů.

Nic z uvedeného ke zdařilému žánrovému filmu zdaleka nestačí. Závěr, v němž se odvypráví, „jak to bylo všechno doopravdy“, dá této slabé napodobenině lepších vzorů korunu.