RECENZE: Někdo to rád v Plzni je esencí zmaru českých komedií

Stojí za připomenutí, že Někdo to rád horké je legendární a v mnoha směrech nedostižný evergreen Billyho Wildera z roku 1959, k němuž mají asi odkazovat četné české (nikoliv ty originální!) názvy zahraničních filmů – od Někdo to rád blond, …plešaté, …jinak, …zahalené, až po Někdo to rád holky.

Tvůrci Někdo to rád v Plzni si navíc vzali zjevně za vzor rovněž již legendární Lásku nebeskou a stvořili skládačku skečů zprvu osamělých nebo v páru ne zcela šťastných lidí, kteří na konci dojdou ke kýžené lásce. Nicméně Někdo to rád v Plzni má k Lásce nebeské stejně daleko jako k Někdo to rád horké. A je to vzdálenost galaktická.

Pro nesourodou skrumáž postav, které se marně snaží dělat legraci, se Horskému podařilo dát dohromady úctyhodné množství populárních a často i velmi dobrých herců.

Miroslav Donutil, Veronika Freimanová, Jiří Lábus, Martin Pechlát, Klára Issová, Pavel Zedníček, Štěpán Kozub, Jenovéfa Boková, Václav Kopta, Michal Suchánek, Eva Leinweberová, Simona Lewandowska a další sice asi dělali, co mohli, ale ve výsledku jen defilují před kamerou způsobem, který vyvolává pocit, že kdo šel zrovna kolem, dostal roli v několika scénkách.

Že je přijali, lze zřejmě vysvětlit tím, že natočení nenáročných skečů nezabere mnoho času a lidé se jim často (i bezděčně) smějí, byť s žánrem filmové komedie nemají nic společného. Ten potřebuje příběhy, které dávají smysl, postupně se logicky propojí a dojdou ke katarzi a rozuzlení. O ničem takovém v Plzni nemůže být řeč.

Tak třeba hned manželská dvojice v podání Marka Taclíka a Evy Leinweberové. Poté, co divák absolvuje několikrát za sebou dialog „K narozeninám nic nechci“ – „Musíš“, vyjde najevo, že muž by si přál „trojku“ v posteli a žena souhlasí, chce ovšem také.

Po pokusech o tento experiment, při nichž přijde k užití i fakt, že Martin Pechlát pracuje v krematoriu, a tudíž umí „rozpálit muže i ženy“, dojdou manželé ke zjištění, že nejvíc se jim to líbí jen ve dvou.

Že to není moc vtipné? Inu, není, a stejně to dopadá i s ostatními scénkami, které k „dělání humoru“ používají zhusta právě homonyma, jichž má čeština značné množství. Vedle „rozpálit v peci“ i „v posteli“, například „vybílit barvou“ a „vykrást“, „kloubní náhrada“ i „výživa“, „pekař, který peče pečivo“ i „zaměstnanec krematoria“, a mnoho dalších. Poskládat z anekdot Kameňák byla proti tomu úctyhodná práce.

Jediné, co lze filmu Někdo to rád v Plzni přičíst k dobru, je Plzeň samotná, která se představuje jako opravdu krásné město.