RECENZE: Nedosažitelná láska je citlivé drama i obraz doby

Spisovatelka Angotová, která k filmu namluvila průvodní slovo pod obrazem, vypráví o svých rodičích, zejména o matce, která se na konci padesátých let minulého století zamilovala do jejího otce, muže z jiné společenské třídy.

Rachel žila v provinčním městě a živila se jako sekretářka. Philippe byl vzdělaný, bohatý muž ze staré pařížské rodiny. Jejich láska vykvetla do vztahu, který by u jiných lidí skončil manželstvím.

Když ale mezi milenci padlo slovo svatba, Philippe řekl Rachel, že si ji nikdy nevezme. „Jsi moc náročná a já potřebuji prostor, svobodu,“ pravil s jistotou narcistního sobce, jemuž jsou city a touhy jiných lidí ukradené.

Rachel na jeho pravidlo občasných mileneckých setkání přistoupila i poté, co porodila dceru Chantal, kterou sama vychovala. Philippe se k ní dlouhé roky úředně nehlásil a jen zřídka obě navštívil.

To je výchozí situace příběhu oné bezpodmínečné lásky, která trvala v případě muže až do krutého vystřízlivění, a k dceři, která matku od dob svého dospívání dlouho nesnášela. Nemohla se na ni ani podívat, protože předpokládala, že poté, co se otec začal s dcerou pravidelně stýkat, matka musela vědět o utrpení incestu, jehož obětí se dívka stala, a nic proti tomu neudělala.

Corsiniová natočila s velkým citem příběh, který se zdá v dějových zvratech až neuvěřitelný, ale který hodně vypovídá o době, v níž se odehrává, zejména o tom, jak se ve druhé polovině dvacátého století vyvíjelo myšlení a z něj plynoucí postavení žen.

Nejde přitom o boj, o emancipaci a feminismus v celospolečenském smyslu, ale jednoduše o život vnitřně svobodné ženy, která dokázala být sama s dítětem v době, kdy to nebylo zdaleka běžné. A která už v padesátých letech nosila alespoň o víkendech kalhoty, když v kanceláři to bylo přísně zakázané.

Právě na takových zdánlivých drobnostech, přesně vystižených dobových kostýmech, účesech i rekvizitách, Corsiniová vystavěla obraz proměn druhé poloviny dvacátého století a počátku nového tisíciletí.

Podstatné přitom bylo obsazení hlavní hrdinky. V době natáčení jedenačtyřicetiletá Virginie Efiraová se ukázala skvělou volbou. Je uvěřitelná od mladé dívky až po babičkovskou éru života. Láska její postavy je při všech životních zvratech sice leckdy až neuvěřitelná, ale díky jejímu výkonu srozumitelná. Méně proměnlivý je ve filmu o deset let mladší Niels Schneider, jenž hraje Philippa.

Vadou na kráse je zmíněné průvodní slovo. Nepřináší bonus k tomu, co se odehrává na plátně, a snímek zbytečně prodlužuje nad rámec, jaký intimnímu rodinnému dramatu náleží.