RECENZE: Na nože s Danielem Craigem potřetí. Detektivní série se potkává se světem víry

Jednička byla hravou, chytrou a zábavnou variací na poirotovské příběhy s excentrickými detektivy s geniálními deduktivními schopnostmi. Dvojka Glass Onion měla velkorysejší měřítko, ale odhalování detektivní zápletky tu stálo trochu ve stínu satirického zacílení na svět povrchních celebrit.

Trojka v tomto ohledu představuje návrat k sevřenějšímu charakteru prvního dílu. Ten se odehrával v honosném venkovském rodinném sídle, kde došlo k vraždě patriarchy rodu, nyní se dějištěm stává farnost v malém městečku v severní části státu New York, kde je přímo v kostele zavražděn otec představený místní komunity.

Co zůstává stejné, je způsob, jakým si Johnson jako režisér a autor scénáře pohrává se schématy, konvencemi a klišé detektivních příběhů. Jak je využívá a současně i potměšile podrývá. Je přitom vždy o krok před divákem, kterému sice poskytuje dostatek informací, aby měl pocit, že vyřeší případ dřív než detektiv, ale zároveň ho za pomocí nich vodí za nos.

K matení publika přispívá i prostředí, v němž se vyprávění odehrává a kde dochází ke střetu racionality a víry.

První svět zastupuje jižanský soukromý detektiv Benoit Blanc (Daniel Craig), ten druhý reverend Jud (Josh O'Connor), který byl za trest převeden do farnosti, v níž k věřícím autoritativním hlasem promlouvá monsignor Jefferson Wicks (Josh Brolin).

Oba se musí spojit, aby vyřešili zločin, z něhož je podezírán právě Jud. Vyšetřování je přitom provázeno jejich disputacemi na téma hříchu, milosrdenství nebo odpuštění. Vůči víře je Johnson smířlivý, méně už k tomu, jak ji zneužívají politici a jaké toxické ideologie na ni roubují.

Pokud ve dvojce Glass Onion postava miliardáře Milese Borna odkazovala k Elonu Maskovi a proměně vizionáře v sociopata, tak ve Wicksovi nalezneme rysy shodně s Donaldem Trumpem. Vousatý muž spíše než naslouchajícího kněze připomíná burcujícího charismatického vůdce, který vzývá boj jako způsob, kterým se má církev postavit k měnícímu se světu.

Institucionalizované náboženství v jeho chápání slouží jako prostředek k upevňování moci a hněv, strach a nenávist se stávají prostředky k mobilizaci věrných. Jud, už vzhledem k vlastní zkušenosti boxera, který v ringu usmrtil soupeře, chápe církev naopak jako místo milosrdenství a pokání, kde může člověk dojít nápravy.

Jud se stává Blancovi rovnocenným partnerem, jakýmsi jeho duchovním Watsonem, kdy každý z nich k řešení případu i jeho interpretaci přistupuje z jiné perspektivy. Napomáhá tomu i stavba vyprávění, kdy se Blanc objevuje až v druhém aktu vyprávění, přičemž ten první, expoziční, je věnován Judovi a jeho seznámení se s místními farníky. Režisér nám přibližuje postavy a jejich vztah k později zavražděnému, tak aby divák získal indicie, na základě nichž začne případ posuzovat.

Vyšetřování má ponurou, gotickou atmosféru s jevy jako zmrtvýchvstání, které Blank na základě dedukce v závěrečném aktu zasazuje do logického rámce. Ve flashbacích se přitom vracíme do minulosti Wicksovy rodiny, což otevírá další téma chamtivosti. Nahlédnout do ní pomáhá i Wicksova pomocnice Martha (Glenn Closeová), která se spolu se správcem (Thomas Haden Church) stará o chod fary.

Postavy Blanca, Juda, Wickse i Marthy jsou dobře prokreslené, méně pak farníků, kteří jsou vybavení vesměs jednou základní charakteristikou. Objevuje se mezi nimi kdysi úspěšný spisovatel, nyní vyznavač konspiračních teorií (Andrew Scott), rozvedený doktor, který se utápí v alkoholu (Jeremy Renner), violoncellistka s nervovým onemocněním (Cailee Spaenyová), nervní právnička (Kerry Washingttonová) i její adoptivní „syn“ a aspirující republikánský politik (Daryl McCormack), který by rád Wicksovy kázání využil jako influencer. Nevyužita zůstala i místní policistka (Mila Kunisová).

Je to daň za to, že film si pro sebe do velké míry krade Josh O’Connor jako Jud. Jeho výkon je nuancovaný a nechybí mu hloubka, tajemství i emoce. Daniel Craig s delšími vlasy působí velmi uvolněně a přitom přesvědčivě jako detektiv, rozplétající zločin s kořeny v minulosti.

Vizuální stránka odráží ducha místa a kamera i hudba podtrhují mysteriózní ladění vyprávění. Rian Johnson se v této sérii našel a snaží se ji každým dílem obohacovat o nové vrstvy.