RECENZE: Na cestě s mámou je smutno i veselo

Jon je muž pozdního středního věku, který žije v odlehlém koutě Islandu jen se svou mámou, ráznou ženou, která má pod přísnou kontrolou svůj i jeho život. A dokonce i vlastní smrt. Když cítí, že se blíží její konec, vydá přesné pokyny, jak a kde ji má Jon pohřbít.

Toho ani nenapadne, že by její přání nesplnil, a tak ji po smrti oblékne do předem připravených šatů a kloboučku, namaluje ji a učeše a vydává se s ní starou fordkou na druhý konec země.

Cesta s mrtvým rodinným příslušníkem v autě není neobvyklý námět, stačí připomenout snímek Alice Nellis Výlet. Oddssonův film je přesto originální. Už tím, že neveze rakev ani urnu, ale mrtvou ženu, která na první pohled jako mrtvá nevypadá. A stejně jako každé Jonovo setkání, které ho na cestě čeká, má i tato skutečnost vtipnou a překvapivou pointu.

Scénář je důkladně promyšlený, navzdory minimu dialogů se o Jonově životě a myšlení dozvíme postupně všechno podstatné. Dokonce jeho vztah s matkou se v průběhu filmu navzdory tomu, že je mrtvá, logicky promění.

Herec Pröstur Léo Gunnarsson, kterého jsme viděli v řadě islandských filmů i u nás, obdařil Jona sympatickým charismatem. I v důsledku toho je velmi snadné s ním jeho životní cestou projít a procítit všechna jeho vlastní odhalení o dosavadním životě a o tom, proč byl právě takový, jaký byl.

Druhou hlavní roli hraje již zmíněná islandská krajina, která má i v černobílém pojetí kameramana Bergsteinna Björgúlfssona velké dramatické kouzlo, a podporuje tak stupňující se napětí filmu.

Méně ústrojně působí snad jenom několik kejklířských surrealistických výstupů, ty ale k islandskému filmu velmi často patří.

Na cestě s mámou je příjemný malý film, ukázka toho, jak osobitost domácí kinematografie může zaujmout i v zahraničí. Vypráví zajímavý, všeobecně srozumitelný příběh, který je zároveň důsledně zasazený do prostředí a doby, v nichž se odehrává.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina