RECENZE: Mlátička s Dwaynem Johnsonem je překvapivě nudná

Až na několik zápasů ve sportu, k jehož celosvětové popularitě nelze říct nic jiného než že proti gustu žádný dišputát, jde ve filmu hlavně o Kerrovy vnitřní démony, boj se závislostmi, toxický partnerský vztah a vyrovnávání se se slávou a posléze jejím úpadkem.

Ani to by samozřejmě nudné být nemuselo, kdyby se scenárista a režisér Benny Safdie nedržel příliš okoukaných postupů. Příběh se odehrává v klasické šabloně úspěchy a pády, další úspěchy a konečný pád. Žádný ozvláštňující úhel pohledu například do zákulisí tohoto sportu / byznysu nebo do mysli zfanatizovaných fanoušků se nekoná.

Kerr zažil největší úspěchy nejdřív na začátku devadesátých let ve wrestlingu, a po několika neúspěších a pauze se na jejich sklonku stal hvězdou rodícího se, ale už velmi populárního MMA. Soupeře drtil v době, kdy v kombinovaném bojovém sportu takřka neexistovala pravidla.

Zápasy, v nichž nechyběly dnes zakázané údery, byly nesmírně brutální, soupeři se z ringu či klece plazili mnohdy zkrvavení, totálně zřízení. A doping nikdo neřešil. Důsledkem Kerrových suverénních vítězství byly zvětšující se bolesti celého těla a s nimi stoupající závislost na lécích proti nim.

Takže nutně přišel další ústup ze slávy, který diváky v nejmenším nepřekvapí, jeho sešup jen více či méně zúčastněně pozorují. Ani zápasy nejsou natočeny s žádným velkým napětím, jen se řevem a ranami, což je neméně očekávané.

Druhou linii filmu tvoří Kerrův vztah s dlouholetou partnerkou Dawn, který se také odvíjí podle známého vzorce: chvíli láska, chvíli nenávist.

Jejich hádky jsou ovšem skvěle zahrané, Johnson nejen v nich podává asi nejlepší výkon své herecké kariéry. Ostatně sám se kdysi wrestlingu věnoval, takže do role, která mu musela udělat radost, dal všechno.

Přesto ho přehrává Emily Bluntová (Mary Poppins se vrací, Oppenheimer), jejíž Dawn poutá víc pozornosti než Kerr. Bluntová znovu dokazuje, že je nejen krásná, ale i skvělá herečka, a je jen vinou málo nápaditého scénáře i režie, že s postupujícím filmovým časem už jsou i půtky a usmiřovačky těch dvou dost otravné.

Prostřednictvím hojně zdůrazňovaného Kerrova přátelství s jeho hlavním soupeřem chce film doložit, že skutečný, dnes šestapadesátiletý Mark, byl už v mládí v hloubi duše jemný člověk a gentleman. Jako zvíře se choval jen v ringu, protože, jak říká v jednom z rozhovorů, nemlátí druhé pro radost, ale pro vítězný pocit, který je pro něj víc než orgasmus. Na jiném místě zase poznamená, že se nenechává mlátit zadarmo, nese mu to pěkné peníze.

Bohužel ani nic z toho nevyvolá v divácích emoce, jsou to jen sdělení, která nepřekvapí. V populárních sportech je peněz až nemravně mnoho, a že jsou sportovci mimo ring, atletický ovál nebo hřiště kamarádi, asi také nikoho nešokuje.