RECENZE: Medvěd potvrzuje výsadní pozici dynamického dramatu s nadhledem

„Je to svět krutý, ale zároveň speciální,“ definuje jedna z hlavních postav nekončící kolotoč kolem restaurace s ambicemi zařadit se mezi ty nejlepší. Ve čtvrté sérii populárního seriálu Medvěd se cíle nemění.

Nad tradičně pestrobarevnými charaktery však visí ještě zřetelnější Damoklův meč, který pomyslně naostřila kritika vydaná v uznávaných chicagských novinách. Ta zpochybnila představu o dokonalosti, výzvách či perfekcionismu a dala sérii nový náboj.

Paradoxně dostáváme méně skutečně kulinářských momentů. O nich ale Medvěd nikdy nebyl. Katalyzátor děje zůstává v jednotlivých aktérech a neuvěřitelně precizní dynamice, která dokáže hustou atmosféru tikajících hodin (často viděné motto “Každá vteřina se počítá”) proměnit v pomalejší momenty porozumění, empatie a reflexe.

Je až neuvěřitelné, jak tvůrci v čele s Christopherem Storerem nacházejí pevný a smysluplný prostor pro každou z řady postav a přitom zvládají držet strukturu a jasnou vizi, za kterou se s každým dílem ansámbl restaurace žene.

Středobodem může být pro mnohé stále Carmy (Jeremy Allen White), který přehodnocuje závislost na tolik omílaném chaosu kuchyně a otevírá se dalším možnostem. Stejně tak ale perfektně fungují dilemata Sydney (Ayo Edebiriová) nebo věčně konfliktní postoj Richieho (Ebon Moss-Bachrach), který svůj protipól hledá ve službě hostům.

Bratři Fakové poskytují již tradiční koření situační komedie. Podstatné je, že se charaktery navzájem doplňují, špičkují a pracně staví vztahové mosty, aby je naoko podrývaly a pálily na uhel.

Při vší hře na gastronomickou dokonalost Medvěd zůstává především lidský. Ve vzduchu stále visí potenciální konflikt a komornější scény dokážou vyvolat dojetí stejně jako pubertální smích. Vrcholem je již tradiční „rodinná“ epizoda, která snad nejvíc ilustruje efektivní zvolnění dramatu do komediální, až přihlouplé roviny.

Ne ledajaký seriál se může z úsilí o uznání a respekt vydat pod stůl s malou dívkou, která má strach, ale bojí se sdílet jeho příčinu. V přesně takové zdánlivě prosté a nepodstatné chvíli se ukazují spojené nádoby mistrovsky sestavené skládačky, která nás přivede téměř do bodu varu a následně ochladí hodinovou epizodou, kde na sebe téměř nikdo nezvýší hlas. I proto patří Storerovo seriálové dítko mezi vůbec nejlepší dílo v poslední dekádě televizní zábavy.

Medvěd je ale také melancholický, srdceryvný, vtipný a rozjímavý. Dokud se nevrátí obligátní heslo: dnešek je zítřkem. To už se Carmy a spol. znovu plni pochybností a nejistoty propadají k možnému konci velkého snu. Opět v doprovodu hudebních velikánů The Who, Led Zeppelin, Lou Reeda, Otise Reddinga a dalších.

Po veškerém úsilí se ve finále tvůrci dotazují, jaký je důvod v cestě pokračovat. Mezitím, ve snaze dokazovat světu kvalitu a dovednosti, nacházejí neúnavní přátelé špičkové gastronomie své „bear necessities“.