RECENZE: Malá lež. Orgie emocí, jídla a cest ke kořenům

Zásluhu na tom má samozřejmě především sedmatřicetiletá rodačka z Pekingu Lulu Wangová. V tomto svém teprve druhém filmu dokázala vybalancovat doslova orgie emocí, aniž by se dopustila laciného sentimentu nebo patosu. Vystavěla a natočila příběh, který se v lehkém až humorném tónu zabývá aktuálními životními otázkami.

Třicetiletá Billi žije s rodiči od svých šesti let v New Yorku, ale nikdy nepřerušila úzký, byť jen telefonický, kontakt se svou milovanou babičkou, jíž říká něžně Nai-Nai. Když se mezi početné příbuzné rozletí zpráva babiččiny sestry, že Nai-Nai má rakovinu a zbývají jí možná jen tři měsíce života, rozhodne se rodina, roztroušená po světě, babičku navštívit. A protože v rodné Číně nepřipadá v úvahu, aby jí o její nemoci řekli, maskují všichni návštěvu svatbou Billina mladičkého bratrance.

A tak nad horami jídla, jemuž dominují babiččiny skvělé knedlíčky, v módním salonu i v hotelu probíhají zdánlivě normální přípravy na velkolepou svatbu. Co na tom, že ženich a nevěsta se skoro neznají. Hlavně aby babička neměla žádné podezření a užila si ještě jednou to, co se zjevně nevyčerpatelnou energií dělala celý život.

Nai-Nai tedy s nadšením organizuje, zařizuje, všechny a všechno má na povel a ani na mysl jí nepřijde, že by na jejím kašli bylo něco divného. A z celé rodiny jediná Billi přetvářkou trpí. Přece není možné takhle lhát, pravda je ve vztahu nejdůležitější a každý na ni má právo.

Když zjistí, že tu „malou lež“ doporučuje i lékař s tím, že „lidé neumírají na rakovinu, ale na strach z ní“, nejdřív to vůbec nechápe. Pak si ale začne uvědomovat propastné rozdíly mezi západní a východní kulturou a začíná pociťovat i kořeny, které není ani po letech a navzdory vzdálenosti snadné vyrvat ze sebe a ze země, odkud člověk pochází.

Wangová si velmi dobře, s nadhledem a místy i humorem pramenícím právě z oněch kulturních rozdílů mezi Asií a Amerikou, poradila s tématem, které mohlo být snadno sladkobolné i patetické. Naštěstí ani jedno z toho není. Jen by filmu slušelo, kdyby tam těch vtipných okamžiků vzájemného a láskyplného nepochopení, které v drobnostech i životních otázkách pokaždé zazáří, bylo víc.

Soudržnost rodiny, která je v silnějším celku ochotná nést těžkou diagnózu za slabšího jednotlivce. Samozřejmost, s níž babiččina sestra odkládá vlastní život „na pak“, protože teď musí být s ní. Billino prozření o tom, že jedna věc je odjet v dětství, na které se krásně vzpomíná, ale něco úplně jiného se vrátit, znovu to všechno začít poznávat a pak to zase opustit, protože „doma“ už je na druhém konci světa. To všechno jsou velmi silné a aktuální myšlenky, civilně a působivě vyjádřené jak v režii, tak v hereckých výkonech.

Malá lež je ale především velmi příjemný a chytrý film, který stojí za vidění, protože baví a ještě po odchodu z kina v člověku zůstane.

Hodnocení 80 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: