RECENZE: Keira Knightleyová bojuje, Žena z kajuty č. 10 přesto padá do hlubin nudy

Film sází především na obsazení jedné z nejprominentnějších anglických hereček, která se dokáže uplatnit patrně v jakémkoli žánru. Knightleyová to dobře ukazuje i v této celovečerní adaptaci románu, v níž ztvárnila úspěšnou a dravou, zároveň velmi lidskou novinářku Lauru.

Ta by si po traumatických zážitcích při poslední reportážní práci, kdy byla před jejíma očima zavražděna dívka, ráda dopřála pár volných dnů. Když jí dorazí pozvánka na plavbu luxusní jachtou po Severním moři, která má charitativní přesah, přijme ji s vidinou odpočinku a současně získání přitažlivého materiálu ke zpracování.

Po nalodění však záhy nabyde dojmu, že hostitel a jeho úchvatná, nevyléčitelně nemocná partnerka za vzletnými řečmi o tom, co je v životě nejdůležitější, něco skrývají. Náhoda tomu chce, že je svědkem dalšího zločinu, při němž titulní ženu ubytovanou ve vedlejší kajutě kdosi hodí přes palubu.

Mezi pasažéry ovšem hlášena není, její tělo se nenajde a sporadické důkazy o zločinu posádka důkladně zametá pod koberec. Laura, která rozjede vyšetřování na vlastní pěst, u ostatních nenajde zastání, naopak ji všichni označí za pomatence. To ji ale samozřejmě neodradí.

Snímek alespoň v počátečních desítkách minut navnadí ke sledování. Má poutavou, byť do jisté míry nesympatickou protagonistku, která je patřičně šťouravá, a odehrává se v zajímavém prostředí, jež svou okázalostí spojenou s ironií připomene třeba Östlundův hit kin Trojúhelník smutku.

Jen tak odejít z lodi logicky nemůžete. Právě z klaustrofobické atmosféry, kterou by mělo jednoduše přivodit pouhé zasazení děje, by se film měl snažit vytěžit co nejvíce. Se Stoneovou režií je to přesto marné. V jeho podání je jachta veskrze příjemným hotýlkem, v němž hrdinka prostě tak trochu blouzní, když by si přitom mohla řádně užívat.

Tenzi se nepodaří vyvolat ani Lauřiným spolucestujícím, mezi nimiž takřka nelze nalézt rázovitější charakter vybočující ze stereotypů. Výjimkou je snad Kaya Scodelario v roli utilitární a hloupoučké influencerky.

Herecky jinak celý příběh oddře Knightleyová. Ta výtečně přepíná mezi žurnalistickou pragmatičností a humánním zoufalstvím i sebezáchovnou silou.

Bez jejího zapojení by Žena z kajuty č. 10 byla jen dalším tuctovým thrillerem na večerní schroupání, jakých jsou na streamovacích platformách desítky. K takovému dojmu by se slabými postavami vedoucími plané dialogy a předvídatelnou zápletkou, které se lze snadno dopátrat, jinak nešťastně směřovala.