RECENZE: Jsi pro mě vším testuje lásku a podléhá chaotickým svodům zakázaného ovoce

Lze s objektivní přesností otestovat a najít ideálního partnera? Drama Jsi pro mě vším se v rukou režiséra Williama Bridgese opírá o téma jako vystřižené ze seriálu Černé zrcadlo (sci-fi seriál zkoumající moderní společnost, technologie a jejich vliv, dva díly Bridges dokonce režíroval).

Upřímný vztah dvou přátel Laury (Imogen Pootsová) a Simona (Brett Goldstein) jeden takový vědecký experiment odsoudí k romantické utopii. Bizarní na tom je, že by se film bez technologického zázraku klidně obešel.

Milostné duo pevně zakotvené v hranicích přátelství si totiž vystačí s jemným humorem a konverzační harmonií, která nese výrazný rukopis hlavního představitele a jednoho ze scenáristů Goldsteina. V momentě, kdy tají ledy a vztah se nenávratně řítí vstříc nenaplněným tužbám, funguje i dokonalá chemie, kterou Goldstein s Pootsovou dávkují v dobré i zlé podobě.

Vášnivý proud citů střídá mrazivé vystřízlivění a pochybnosti nad uspěchanými kroky, které mohou zničit Lauřin testem posvěcený život. Bridgesova emocionální houpačka je zajímavá právě tím, že nechává oba hrdiny zmítané v nejistotě.

Záletníci dělají nelogická rozhodnutí, vedou nesmyslné diskuze a jejich magnetické spojení prochází realistickým koloběhem, který končí dobře snad jen ve filmech (v těch jiných). Efekt zakázaného ovoce je ale všudypřítomný a stále vrací Lauru se Simonem na startovní čáru.

Film má slušné tempo a stopáž pro jednu intenzivní vztahovou retrospektivu ideálně střiženou. Bridgesovi lze rozhodně vyčíst chatrnou kostru dramatu, které je žánrově rozkolísané a mírně chaotické.

Takový dojem jde ale ruku v ruce s tísnivou atmosférou tajné romance, která má do ideálu na míle daleko. Po idylickém přátelství, kde panuje soulad a sehranost ústřední dvojice, tak struktura kolísá spolu s Laurou a Simonem.

Jsi pro mě vším trefně pracuje s tradiční silou neopětovaných citů, s pocitem zodpovědnosti a absencí zdravého rozumu ve jménu lásky. Goldstein s Pootsovou dávají na odiv sympatickou hravost a souhru a v závěru, který je realističtější a opravdovější než jakékoliv výplody moderních technologií, evokují tragické a bolestivé oběti spjaté i s těmi nejpevnějšími vztahy. Ty zasahují vždy hlouběji a šťastné konce s gustem posílají na vedlejší kolej.