RECENZE: #jsemtady. Herecký koncert Alaina Chabata

Film #jsemtady je ovšem ze zcela jiného soudku než obě zmíněné komedie. Mnohem klidnější, jemnější, diváci se při něm nebudou smíchem plácat do kolen, spíše odejdou z kina s pocitem, že svět může být v pořádku, i když ne všechno v životě vyjde tak, jak si člověk představoval.

Chabatův věhlasný a vážený francouzský šéfkuchař Stéphane řídí svou restauraci se stejnou jistotou, s jakou sekýruje syna, který u něj pracuje. V podstatě už dosáhl v životě maxima a má všechny podmínky k tomu, aby se odebral do spokojeného, klidného stáří.

Jenže takový život by Stéphana rozhodně nebavil. A protože je to člověk moderní, který s věcnou samozřejmostí využívá všechny vymoženosti jedenadvacátého století, seznámí se na sociální síti s tajemně působící Korejkou Soo a čím dál pilněji spolu přes celý svět komunikují.

O umění i o sakurách, o tom, co je v životě krásné. A zdá se, že navzdory vzdálenosti a odlišné kultuře si Stéphane se Soo rozumí víc než s kýmkoliv jiným ve svém okolí včetně rodiny.

Jenže tenhle šéfkuchař je přece jen trochu ze staré školy, a tak mu záhy přestane komunikace na dálku stačit a rozhodne se k činu. Odletí na návštěvu do Koreje a Soo to dá vědět až z letadla. Odpověď „vyzvednu vás na letišti“, považuje za jasnou a závaznou a fakt, že na letišti nikdo nečeká, si nehodlá připustit.

Následující dny, které na letišti v Soulu prožije, mu přinesou sice na jednu stranu zklamání, ale na druhou spoustu nových známých, nových zážitků a zkušeností, včetně toho, že zprávy (počínaje tou titulní) a fotografie, které průběžně vkládá na Instagram, z něj nečekaně udělají celosvětově známou a populární osobnost. Jak už se to tak ve světě internetu v dobrém i špatném děje.

Celé je to většinou velmi zábavné, jen toho času, který Stéphane tráví na letišti, je trochu víc, než muselo být, takže je to postupně už poněkud předvídatelné a bohužel i mírně nudné.

Ne všechno, co Stéphane na této své nečekaně prožité dovolené dělá, má přísnou logiku, někdy se chová opravdu značně bláznivě, ale scenárista a režisér Eric Lartigau dokáže vyprávět tak, že to vlastně ani nevadí, důležité jsou spíše pocity, které člověk při sledování filmu zažívá.

Hodně toho ovšem stojí na hereckém koncertu, v němž Chabat přenáší vlastní emoce na diváky s působivou samozřejmostí. A velmi dobrý výkon podává i jihokorejská herečka Doo-na Bae, která si celou dobu drží zajímavou tvář vzdáleného i blízkého tajemna.

Film #jsemtady je po snímcích Dokud se tančí nebo Malá lež další v řadě aktuálních, které kladou důraz na představování, odlišnosti a v ideálním případě i sbližování různých kultur. Sympatické na něm je i rozuzlení, které svádělo k sentimentu, ale režisér i herec se mu dokázali vyhnout.

Hodnocení 70 %