RECENZE Hororové Týny: Neviditelné zlo je halucinogenní pohádka o zlobivém méďovi

Wadlow je už poměrně zavedenou značkou neslaných nemastných hororů s příměsí jiných žánrů, z nichž byl zatím nejzajímavější počin Vadí nevadí.

Snímek vypráví o partě středoškoláků, kteří se pustí do poněkud brutální variace na hru, v níž buď pravdivě odpovíte na dost osobní otázku, anebo splníte obdobně nepříjemný úkol.

V Neviditelném zlu se filmař rozhodl vytěžit námět, který se v hororech opakuje už po celá desetiletí. Středobodem příběhu je nevinné dítě, jehož se zmocní ďábelská entita a pokouší se jej pomocí rozmanitých lákadel přimět ke svým nekalým záměrům.

Zdrojem temnoty je v tomto případě roztomilý plyšový méďa Chauncey, který malé holčičce Alice (Pyper Braunová) pomáhá překonat samotu v novém domově. „Není vymyšlený, je skutečný,“ dušuje se dívenka, která ho při intimních rozhovorech a zábavných hrátkách pokládá za nejlepšího přítele.

Její otec, sestra a nevlastní matka přespříliš favorizovaného medvídka zase považují za imaginárního kamaráda během dočasné fáze, jež u ní brzy odezní. Když se ale v domě začnou dít podivné věci, brzy jim dojde, že jde o něco mnohem zlověstnějšího a hlubšího než o pouhou přebujelou fantazii.

Ve filmu se vyskytne scéna s anglickým čajovým dýchánkem, na nějž dospělí nesmějí, Aliciny výroky k ostatním typu „Chauncey tě nemá rád“ nebo „máme spolu tajemství, o kterých nemůžu mluvit“, a v neposlední řadě motiv s malováním brány na stěnu pokoje, jež má po dokončení sloužit coby vstup do podsvětí.

Nakonec je nad slunce jasné, odkud režisér a zároveň spoluautor scénáře zmíněné prvky vytáhl. Celé to totiž podezřele připomíná třetí díl found footage série Paranormal Activity, kde o zaprodání duše malé Kristi usiluje démon, který na ni analogicky používá stejné finty.

Se značným přimhouřením očí by se vykrádání dalo odpustit, pokud by se v následném ději Wadlow vydal odlišnou, nápaditou cestou. Jenže co je zprvu těžce obyčejnou lekačkou, která jen sporadicky vytrhává ze sedačky, se s postupujícími minutami čím dál nebezpečněji vymyká logice vyprávění.

Poslední třetina je překombinovaná až běda. Zvrhává se v takřka halucinogenní jízdu fantaskním světem, jenž se svou vizualitou i atmosférou příliš okatě opírá o Alenku v říši divů nebo Harryho Pottera. V něm aby divák hrůzu, natož smysl či originalitu pohledal.

Scenáristicky nezvládnutý mišmaš zachraňuje od úplné pohromy pouze herecký výkon desetileté Pyper Braunové, jež se svým kňouravým hláskem, něžným smíchem i proudy slz suverénně přepíná mezi naivitou a schopností uzemnit všechny okolo sebe.

Ostatním z ansámblu jsou do úst pohříchu vloženy vesměs jen sladkobolné řeči o nezlomné síle rodinných pout, které mají američtí tvůrci tak rádi – a bohužel se jich na poli hororu stále moc nestřeží.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina