RECENZE: Chudáčci jsou zábavným a vizuálně působivým obludáriem života

Režisér Yorgos Lanthimos (Zabití posvátného jelena, Humr nebo Favoritka) nepřekvapil a znovu sáhl po materiálu, který je přinejmenším vyšinutý. Jeho verze viktoriánského Frankensteina, který vrátí do života ženu s duší dítěte, je skvostným výtvarným dílem, které rozehrává hned několik vydařených filmových partií.

Ve středu dění je Bella Baxterová (Emma Stoneová), která po experimentu šíleného vědce dostane „druhou šanci“. Postupný růst a duševní vývoj mladé ženy tvoří kostru vyprávění o světě, ve kterém její bezprostřední chování, upřímnost a nedostatek taktu šlapají cestu, po které by se rádi vydali mnozí snílci.

Pod dozorem svého otce-Boha a následně rádoby šarmantního právníka vybočuje z řady, aby bořila šovinistické bubliny a ještě tu a tam zatoužila proplesknout jednu či dvě řvoucí ratolesti.

To vše v působivých scenériích utkaných z Belliných představ o světě i lidech. Lanthimos uzpůsobil jednotlivé scény nejen situaci, ale především hlavní postavě. Střídá optiku kamery a vrhá diváka do chaosu, který je a bude projekcí hrdinčina rozpoložení. Mozaika si hraje dokonce i s časem. Zatímco sledujeme skvělé kostýmy s honosnými rukávy, nad hlavami létají první a dosti výrazné vlaštovky budoucnosti.

Kouzlem Chudáčků je nejen nestandardní, vizuálně líbivá a nevyzpytatelná forma, ale i ztvárnění klíčových charakterů. Snímek stojí a padá s komplexním výkonem Emmy Stoneové, která se v roli vydala fyzicky a psychicky a zároveň neztratila komediální načasování. Její Bella proplouvá fázemi vývoje a postupně získává kontrolu nad vlastním osudem.

Během své cesty má otevřenou mysl a jako dítě nasává zážitky plnými doušky, bez jakékoliv brzdy. Stoneová z toho těží maximum – navíc s britským přízvukem. Jde bezesporu o životní výkon americké herečky, která už za roli dostala Zlatý glóbus nebo Cenu amerických filmových kritiků.

Zdatně jí sekundují i herečtí kolegové. Willem Dafoe přesně typově sedí na bláznivého, ale starostlivého vědce Godwina Baxtera, který vnímá Bellu jako svou dceru i pokusného králíka zároveň.

Mark Ruffalo alias Duncan Wedderburn oproti tomu ukazuje zcela novou položku svého hereckého repertoáru. Charisma proutníka se u něj mísí s rozjíveností, humornou mimikou a posléze i jakýmsi rozpadem osobnosti pod Belliným vlivem.

Ruffalovi nechybí komická složka, která působí nenuceně, a jeho záměrné přehrávání dokonale sedí atmosféře snímku.

Finálním dílem skládačky je pak scénář Tonyho McNamary, který je obvyklým podezřelým spojeným s filmy Lanthimose nebo Stoneové. Grayova kniha v jeho adaptovaném textu dostává chytrou a vynalézavou podobu, v jejímž rámci trefně hloupé charaktery vyzbrojil slovními přemety a dobovými bonmoty.

Hra s jazykem se téměř vyrovnává vizuálním a hereckým prvkům a kompletuje tak zdařilou koláž.

Lanthimos se svými Chudáčky trefí do vkusu diváka, který se přijde do kina pobavit, stejně jako obecenstva s chutí bádat hlouběji. Experiment Bella je totiž stejně necenzurovaným ztřeštěným chaosem jako cestou za emancipací, vlastním porozuměním těla i duše a v neposlední řadě nefiltrovaným životem ve světě, který by na trochu jiné paletě mohl být klidně tím naším.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina