RECENZE: Ani Mikkelsen to nespasil. Prachová příšera vykrádá filmovou klasiku

V podstatě totožný příběh na velké plátno přivedl už před třemi dekádami proslulý Francouz Luc Besson ve filmu Leon. Kdybyste k němu přidali pohádkovou stylizaci, dětské noční můry a útulnou postel, máte hotový snímek Prachová příšera. Nepřiznanou předělávku, která právě vstoupila do českých kin, natočil americký režisér a scenárista Bryan Fuller.

Celovečerní prvotinu bezostyšně klamně anoncuje jako horor s thrillerovými prvky, aniž by v díle byl pouhý náznak obou těchto žánrů. S podivem se mu do debutu, který lze definovat jako krimi zabalené do fantasy hávu, podařilo obsadit skutečná hollywoodská esa.

Měkkosrdcatého štvance, jehož předobrazem je v Bessonově snímku Jean Reno, totiž ztvárnil hvězdný Dán Mads Mikkelsen. Přední záporná postava má slavnou tvář Američanky Sigourney Weaverové a zcela neznámým není ani její kolega David Dastmalchian. Inu, nejen naši umělci zjevně musí platit složenky.

Na to, jak moc v některých scénách šustí dialogy papírem a opakují se vtipy, třeba s komolením jména malé protagonistky, odvádějí svou práci poměrně dobře. Největší pozornost, a to oprávněně, na sebe upíná právě dětská herečka Sophie Sloanová coby osiřelá Aurora.

Náhlé zmizení svých rodičů uprostřed noci dívenka připisuje titulnímu monstru, které se údajně ukrývá pod její postelí a vylézá jedině za tmy. Aby se jej zbavila, za úplatu si najme anonymního obyvatele protějšího bytu (Mikkelsen). Je přesvědčená, že by byl schopen porazit hrůzné stvoření, které co nevidět zabije i ji. V jejích očích je hrdina, který se v čínské čtvrti utkal s drakem. Aurora však netuší, že jde o výplod její bujné fantazie a soused ve skutečnosti vede zpustlý život, s nímž by za jiných okolností nechtěla mít nic společného.

Kdyby byl námět nápaditější, a především pokud možno původní, vznikl by pravděpodobně vcelku přijatelný film. Jisté předpoklady k tomu Fullerův počin rozhodně má. Vedle solidních hereckých výkonů nabízí přitažlivou architekturu a výpravu. Ta diváky zanese do okouzlujícího New Yorku v blíže nespecifikovaném, nicméně vizuálně velmi přitažlivém historickém údobí.

Atmosféru navozuje takřka pohádkovou. Drsná realita v kombinaci se snovými sekvencemi, v nichž Aurora bájí o svém zachránci, je vhodný autorský tah. Film ovšem tvoří nejenom celky, ale i detaily, a v tomto ohledu Prachová příšera lehce selhává, když je v obraze rozostřuje. To je ostatně nešvar dnešní hollywoodské produkce, která rozmazáním pozadí často rozptyluje publikum a skrývá před ním nedostatky kulis, na něž v rozpočtu nezbyl dostatek prostředků.