Ovace pro český dokument Ještě nejsem, kým chci být

Do posledního místa zaplněný velký sál kina International dlouho po skončení tleskal a nezvykle dlouhá byla i následná beseda tvůrců s diváky.

Tasovská vytvořila neobyčejný a originální portrét fotografky Libuše Jarcovjákové, jejíž celoživotní práce došla veřejného uznání až po padesáti letech, kdy bylo její dílo vystaveno na nejprestižnějším fotografickém festivalu ve francouzském Arles a ve velkých světových galeriích.

Výhradně z tisícovek fotografií a z deníkových záznamů sestavila Tasovská nesmírně živoucí a intenzivní portrét fotografky, jejíž divoký a nespoutaný osud ožívá ve filmu tak působivě, jako kdybychom sledovali hraný film. To umocňuje fakt, že Jarcovjáková sama z deníků předčítá.

Jako mladá dívka hledala v časech normalizace ostrůvky svobody i vlastní sexuální identitu v pražských klubech, mimo jiné v T-Klubu, kde zachytila tehdejší queer scénu. Fotoaparát se stal doslova součástí její osobnosti.

Když nebyla po absolvování grafické průmyslovky v Hellichově ulici v Praze přijata na FAMU, pracovala v tiskárně, učila vietnamské přistěhovalce češtinu, účastnila se například romských plesů, a to všechno fotila a fotila.

Nakonec se na FAMU dostala a dostala se také na pozvání legálně do Japonska, kde měla řadu nabídek na komerční fotografii, příležitost prosadit se jako módní fotografka, ale toto prostředí ji nezajímalo.

Vrátila se do Prahy, odkud se díky „papírovému sňatku“ dostala do Západního Berlína, kde několik let žila.

Nedílnou součástí její tvorby je množství autoportrétů, často i velmi intimního charakteru. Používala pro ně samospoušť, zrcadla, selfie, a občas zmáčkl spoušť i někdo jiný.

„Když jsme fotografie vybíraly, cítila jsem se s Klárou v naprostém bezpečí. Až dneska, chvíli před světovou premiérou filmu, jsem v tom velkém sále plném lidí dostala trochu strach z toho, jak se ve filmu odhaluji. Ale po chvíli jsem si zvykla a vlastně to bylo v pohodě,“ řekla pro Novinky po projekci sympatická, velmi otevřená Jarcovjáková.

Na otázku, jaké to je, když se člověk dožije slávy až po šedesátce, odpověděla se smíchem: „Já si to tak neberu, docela klidně to vypustím z hlavy. Dneska jsem se ráno vzbudila a v první chvíli se ptala sama sebe: Proč jsi vlastně v Berlíně? Ale přiznám se, že když byla moje práce takzvaně objevena, zadostiučinění jsem cítila. Svým studentům na Západočeské univerzitě v Plzni také často připomínám, že se přece od nepaměti některá tvorba dočká uznání až po letech.“

Film sleduje fotografčin život od roku 1968 do pádu Berlínské zdi. „Původně jsme chtěli se střihačem Alexandrem Kashcheevem pokračovat ještě dál, ale vyšly nám z toho více než dvě hodiny, což nebylo možné,“ řekla Novinkám Tasovská.

I tak film obsahuje skoro tři tisíce fotografií, které vybrali ze sedmdesáti tisíc.

Film uvede do kin v Česku distribuční společnost Aerofilms, premiéra je plánována zároveň s výstavou fotografií Libuše Jarcovjákové zkraje podzimu.