Článek
Lákala vás někdy profese sportovního novináře?
Nikdy mě nenapadlo, že bych se jím mohl stát, ani jsem si to nikdy nezkusil. Měl jsem ale možnost prožít půl roku s hokejovým komentátorem Robertem Zárubou při naší účasti ve StarDance. Během trénování tanců jsme se skamarádili a dopodrobna jeho práci probírali.
Zjistil jsem, že je to obrovská dřina a že je zapotřebí znát hromadu údajů, statistik a jmen, což obdivuju. Sám jsem dyslektik a nedokázal bych si všechno zapamatovat.
Natáčeli jste vaše scény ve skutečné komentátorské kabině?
Ne. Studio bylo uměle postavené přímo na letenském stadionu, a to kvůli zajištění dobrého světla pro kameru a přístupu s filmařskou technikou.
Během natáčení jsme se koukali do prázdné televize. Měli jsme však bohatě popsaný scénář a sám si navíc dovedu představit, co se na trávě odehrává. Bez atmosféry fanoušků a hráčů je to samozřejmě těžší. Od toho jsme ale herci, abychom to zahráli i tak.
Jaký máte k fotbalu vztah?
Fotbal mám rád jako zpestření. Když mám čas, tak se v televizi podívám na zápas.
V mládí jsem ho i hrál. Nejenom na plácku, ale chvilku také coby hráč pražského klubu TJ Motorlet. Blíž jsem se k němu nedostal. Když jsem byl malý, u nás doma vládla házená. Věnovala se jí má maminka i tatínek, který vedle ní hrál taky basketbal.
Trailer komedie Kouzlo derby (2025)Video: Bontonfilm
Máte pochopení pro silné fanouškovství?
Mám vedle sebe kolegu Davida Novotného, který je velký fanoušek Sparty. Díky němu vím, co to s člověkem může udělat, jak ho to dokáže pohltit. Tak hluboko jsem nezakořenil.
Na velkém plátně vás vidíme poprvé od Lídy Baarové z roku 2016. Proč nastala takřka desetiletá pauza?
Dá se říct, že je velmi obtížné vybrat si ze scénářů, které dostanete v nabídce. Většinou už dopředu víte, že to nebude nic zajímavého, kvůli čemuž byste investovali svůj drahocenný čas. K hezkým filmům, které byly v mezičase natočeny, jsem bohužel osloven nebyl.
Nabídky tedy i odmítáte?
Ano, i když se mi scénář líbí, někdy mi natáčení časově nevychází. U nás tvůrci bohužel připravují film dost krátce dopředu a já jsem vždy rok a půl předem zablokovaný kvůli závazkům v divadle. Nemůžu jim pak nabídnout svůj čas.
Michal Dlouhý se v komedii Kouzlo derby představuje jako sportovní komentátor. Michal Isteník (vpravo) ztělesnil fotbalového veterána.
Letos uplynulo dvacet let od vaší zásadní role v dramatu Sametoví vrazi. Jak na něj s odstupem vzpomínáte?
Byl to pro mě docela zlomový film. V té době jsem byl hodně zaměstnaný v Činoherním klubu, kterého jsem byl osm let členem. Dost mě to vyčerpávalo. Rozhodl jsem se, že na rok odjedu do Austrálie studovat angličtinu.
Tři čtvrtě roku jsem se chystal na odjezd. Se všemi divadly jsem se domluvil, že inscenace, ve kterých účinkuju, budou mít derniéru, nebo mě v nich přeobsadí. Měsíc před odletem přišla nabídka na konkurz do Sametových vrahů od Jirky Svobody, kterou se všechno zbortilo.
Nicméně vznikl krásný film, na který spousta lidí dodneška vzpomíná. Diváci mě oslovují na ulici a říkají, že je to jeden z nejlepších polistopadových snímků. Díky němu jsem se utvrdil, že když je dobrý námět, režisér i štáb, stojí to za to. Od té doby si dávám pozor na to, co přijímám a co ne.
Čím byl podle vás výjimečný?
Točili jsme o lidech, kteří žili nebo dodnes žijí. Měli jsme k dispozici spoustu materiálu z policejních rekonstrukcí případu, při jejichž sledování jsme si uvědomili, čeho všeho jsou lidé schopní.
Pan režisér měl dokonce před premiérou záměr konzultovat výsledek se skutečnými aktéry. Jenže předloha mé postavy se tehdy oběsila (jeden z takzvaných orlických vrahů Karel Kopáč – pozn. red.) a už nebylo komu film promítat.
Ve filmu Sametoví vrazi ztvárnil postavu inspirovanou zločincem Karlem Kopáčem.
Do Austrálie jste se pak už nevydal?
Výjezd jsem musel rozdělit na dva tříměsíční pobyty a místo do Austrálie jsem vyrazil na Nový Zéland. A když jsme dotočili Sametové vrahy, vydal jsem se ještě pak na tři měsíce na Trinidad a Tobago (souostroví v Karibském moři, kde je angličtina úředním jazykem – pozn. red.).
Zažíváte ještě dnes momenty, při kterých vás napadne, že právě kvůli nim milujete herectví?
Ano. Herectví mám rád, ale bohužel mě překvapuje, jak špatně se může dělat. V současnosti je na nás kladen nesmírný časový pres, který neumožňuje žádnou hereckou tvorbu.
Za jediný den se po vás chce natočit takového materiálu, že se jen stihnete naučit text a na place ho odříkáte. To je celé. Když jsem začínal u filmu, natáčel se minimálně deset týdnů, někdy ale i čtyři měsíce. Dnes je hotový za čtrnáct dnů a to je pro naši profesi nedostačující.
