Létání je neuvěřitelně nepohodlné i osvobozující, říká nový filmový představitel Supermana

Je to neuvěřitelně nepohodlný a zároveň nejvíce vzrušující a osvobozující pocit, jaký znám. Pod oblečením máte nasazený postroj plný drátů, které vás tlačí, tahají, dřou a škrábou. Jakmile ale jede kamera, uslyšíte tři, dva, jedna, start a najednou letíte vzduchem, všechny nepříjemnosti jsou rázem pryč.

Měl jsem zrovna krátkou pauzu během natáčení filmu Twisters, když mi zavolalo neznámé číslo s kalifornskou telefonní předvolbou 310. Pomyslel jsem si, že bych to měl vzít, ať už půjde o dobrou, nebo špatnou zprávu. Měl jsem takovou intuici. Tak jsem to zvedl a slyším: Davide, tady James Gunn. Vůbec nevím proč, ale zeptal jsem se: Můžete mi to dokázat?

Na druhé straně se ozval uznalý smích a odpověď: To je dobrý postřeh. Volám, abych vám nabídl roli Supermana. Já na to: No, jste asi jediný, kdo něco takového může udělat, takže to musíte být vy. Byla tam určitá nedůvěra, že se to doopravdy děje, protože v to doufat si ani nedovolíte.

S Jamesem jsme si pak krátce a mile popovídali o tom, jaké jsou jeho priority a na čem mu záleží.

Stejně jsem se ale cítil trochu jako astronaut, jemuž právě zaměstnavatel řekl, že poletí na Měsíc. Získání role byla úžasná výhra, ale odvedení výkonu mě teprve čekalo. Byl přede mnou dvouletý závazek.

Upřímně mě žádná konkrétní verze Supermana nikdy nepohltila. Po škole jsem si občas pouštěl epizody seriálu Smallville (vypráví o teenagerském období Supermana, první řada se vysílala v roce 2001, kdy bylo Corenswetovi sedm až osm let – pozn. red.), než se rodiče vrátili z práce. V dětství jsem měl totiž koukání na televizi zakázané.

Pamatuju si, že jsem v kině viděl film Superman se vrací (z roku 2006 – pozn. red.) a moc se mi líbil. Ale dokud jsem si nepřečetl Jamesův scénář, nikdy jsem tomuto superhrdinovi nepropadl.

Byl jsem ohromen, že zahrnuje prvky, které nepůsobí dojmem, že patří do Supermanova světa. Netušil jsem, že existují, dokud mi James neukázal skvělé komiksy Superhvězda Superman a Superman v každé roční době, z nichž vycházel. Přečetl jsem si je a říkal jsem si, že tohle všechno je tady už dlouhé roky, jen to zatím nikdo nepřivedl na velké plátno.

Na Supermanův původ se ve filmu nezapomnělo, jen není jeho hlavním tématem. Ve snímku se vrháme rovnou do akce. Divák navíc nemusí být se Supermanem dopředu obeznámen – a to je na něm podle mě skvělé.

Symbolizuje ideál konání dobra. Především ale reprezentuje houževnatost, kdy každý den vstanete a snažíte se být co nejlepší v tom, co děláte. S dobrým úmyslem, zodpovědností a vědomím důsledků svého chování. Řekl bych, že tato jízda zanechá diváky plné energie a nadšení, připravené pustit se do čehokoli.

Hlavní rozdíl podle mě spočívá v tom, že Clark si hraní těchto dvou postav opravdu užívá. Miluje být Supermanem, v jehož kůži může zachraňovat situace. Je velmi hrdý na svou schopnost chránit a sloužit lidem a dodávat jim pocit bezpečí.

Superhrdina je ale do jisté míry středem pozornosti, a on přitom rád ustupuje do ústraní, což může jako Clark Kent, reportér deníku Daily Planet. Je rád součástí týmu neohrožených novinářů, které podporuje. Rád ovšem i mlčí a naslouchá jim, než aby byl ten, který je zachraňuje.

Myslím, že má všechno, co od filmu sám chci. Smích, lásku, ale i zlomené srdce, prohru v životě. Je plný výborných akčních scén. Některé sekvence jsem viděl na malé obrazovce i velkém plátně a můžu vám říct, že náš Superman je pro kino jako stvořený.

Po skončení filmu také chci, aby se dostavil pocit, že bych se na něj mohl podívat znovu. Jako bych právě vystoupil z horské dráhy a toužil se opět svézt. A takový pocit z něj mám.

Novinky.cz a Právo získaly exkluzivitu na rozhovor pro český trh od společnosti Warner Bros. Discovery.