Hlavní obsah

Jak milovat dítě, které vás fyzicky napadne? Dokument poukazuje na problémy sociální péče v Česku

Kde jsou existenční, fyzické i psychické limity péče o potomka s vážnou poruchou autistického spektra, zkoumá dokumentární snímek Co s Péťou? režiséra Martina Trabalíka. Po premiéře na festivalu Ji.hlava vstoupil film 30. října do kin.

Trailer filmu Co s Péťou?Video: GNOMON Production

Článek

Tvůrce, který před čtyřmi lety debutoval dokumentem Incendios o záchraně bolivijského pralesa, dříve trávil většinu času na cestách a zabýval se světovými tématy. Po návratu do Česka, k čemuž jej přiměla covidová pandemie, často pracoval v sociálních službách.

Působil mimo jiné v Nautisu neboli Národním ústavu pro autismus, kde se potkal s titulní personou svého nového filmu, tamním svěřencem, který je autistický, a navíc těžce retardovaný. Prakticky nemluví, neumí číst ani psát.

„S Péťou jsem pracoval dva roky, než jsme začali natáčet. Jeho ovdovělý táta Petr Jochec se k návrhu na film stavěl od počátku překvapivě kladně. Přál si, aby se o tématu na veřejnosti více hovořilo,“ řekl dokumentarista Novinkám.

Jeho snímek zachycuje mimo jiné Péťovy četné tělesné útoky na okolí i na sebe. Vyjadřuje jimi frustraci nebo nesouhlas, které nedokáže dát jiným způsobem najevo.

Podle Trabalíka nebylo složité dostat do filmu takto vyhrocené scény, ale spíše je vyvážit s pozitivními momenty, aby počin zobrazoval plnou škálu pocitů protagonistů.

„Největší výzva byla do poměrně repetitivního chodu domácnosti s Péťou vnést příběh a dějový akt,“ doplnil.

Foto: GNOMON Production

Autistický mladík se svým ovdovělým otcem, protagonisté dokumentu Co s Péťou?

Film vznikal od počátku roku 2022 do loňského jara, kdy Péťa dosáhl plnoletosti. Tou se pro jeho otce problémy neumenšily, ale naopak prohloubily.

„Péťovi se teď během dospívání silně mění potřeby a záliby, zůstává mu však velká závislost na rodiči. Péťa už ukončil povinnou školní docházku a je tím pádem více odkázaný na otcovu pomoc,“ podotknul Trabalík.

Svým snímkem, který označuje za emociální sondu do života rodiny, jejíž situace rozhodně není ojedinělým případem, chce v náznacích upozornit na problémy tuzemského systému sociální péče. Tou je vedle jeho podfinancování i přílišná byrokracie.

„V tomto sektoru obvykle působí lidé, kteří nenacházejí smysl práce v komerční sféře. Vnitřní motivace vám ale složenky nezaplatí. Tu práci málokdo vydrží, a ani za to není řádně odměňovaný. Je tam obrovská fluktuace lidí. Se začátkem války na Ukrajině se výrazně zvýšily ceny, ale nikoli platy sociálních pracovníků,“ zdůraznil. Podle aktuálních statistik se průměrný hrubý plat pracovníka v sociálních službách pohybuje mezi 27 až 32 tisíci Kč měsíčně.

Širokou distribucí cesta Trabalíkova filmu k divákům nekončí. Dokumentarista v jeho kampani pokračuje podcastovou sérií Co s nimi? a také rozhovory s odborníky.

Výběr článků

Načítám