Dojatý Robert de Niro, kritika Izraele i Trumpa, začal filmový festival v Cannes

De Niro obdržel Zlatou palmu z rukou další herecké legendy, Leonarda DiCapria. Právě on byl jeho hereckým partnerem v posledním velmi úspěšném filmu Martina Scorseseho Zabijáci rozkvetlého měsíce.

Všichni tam snímek uvedli s obrovskými ovacemi už před dvěma lety. De Niro do Cannes - rovněž se Scorsesem - přijel už v roce 1976, kdy jejich film Taxikář vyhrál Zlatou palmu.

Diváci předání ceny doprovodili hlasitým potleskem. Další následoval po jeho projevu, v němž mimo jiné zmínil, že mu není lhostejné, kam směřuje jeho země, Spojené státy. „Tvrdě bojujeme za demokracii, kterou jsme vždy považovali za samozřejmost,“ uvedl mimo jiné s tím, že je čas začít s Trumpovou administrativou bojovat.

„Nenásilně, ale odhodlaně,“ cituje jej třeba web Variety.com s tím, že podobná ostrá slova padla na adresu Izraele a jeho konání v Gaze, jež čelí týdny vyhladovění. Vyslovila je další legenda světové kinematografie, Juliette Binocheová, předsedkyně poroty.

Poukázala na fakt, že současná situace poškozuje i ty, kvůli nimž vojenská operace začala. Uctila také památku fotoreportérky Fatimy Hassounyové, která byla zabita v Pásmu Gazy, jak si všiml deník Le Monde.

Vyzvala i k větší lidskosti, pokoře a odporu prostřednictvím umění a kritizovala – stejně jako ostatní – Donalda Trumpa, konkrétně za jeho návrh na 100 % cla na zahraniční filmy.

Další hvězdou večera byl laureát Zlaté palmy z roku 1994 za Pulp Fiction – Historky z podsvětí Quentin Tarantino, který tu od té doby soutěžil s dalšími čtyřmi filmy: Kill Bill, Grindhouse: Auto zabiják, Hanební pancharti a Tenkrát v Hollywoodu.

Letos se vědělo, že má přijet, ale čekal se až k uvedení několika starých westernů v sekci Cannes Classic.

Nakonec se ukázalo, že ho vedení Cannes požádalo, aby festival zahájil. A Tarantino si to pořádně užil. Na červený koberec dorazil s manželkou Daniellou Tarantino, organizátoři jim vyhradili prostor před ostatními hosty jen pro ně, a oba pózovali jako o život.

Nahoře nad schody se pozdravil s nejvyššími představiteli festivalu Thierrym Frémauxem a Iris Knoblochovou, popovídal si s DiCapriem a mírovým gestem přátelství a sounáležitosti pozdravil fanoušky.

78. ročník potrvá do 24. května. V hlavní soutěži o Zlatou palmu nabídne více než dvě desítky filmů.

Mezi nimi novinky tvůrců, kteří mají v Cannes již své pevné místo jako belgičtí bratři, tvůrci sociálněkritických snímků, Jean-Pierre a Luc Dardennovi, kteří mají dvě Zlaté palmy za filmy Rosetta a Dítě, a letošní snímek Jeunes mères (Mladé matky) je již jejich desátý, který představí canneskému publiku.

Ve vedlejší sekci Un certain regard se představí český snímek Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. V hlavním programu mimo soutěž patří k nejočekávanějším filmům vedle titulu Mission: Impossible – Poslední zúčtování například film 13 Days, 13 Nights, který se vrací k chaosu při evakuaci francouzského velvyslanectví v Kábulu v roce 2021. 

Letošní ročník s sebou přináší také omezení „nahoty“. Organizátoři akce požádali všechny zúčastněné, aby omezili „nahotu na červeném koberci“. Podobnou stopku dostaly nejrůznější vlečky šatů, které znesnadňovaly dalším sezení v sálech.

Zahajovacím filmem letošního ročníku bylo mimosoutěžní uvedení komediálního dramatu Partir un jour (Jednoho dne odejdu) debutující režisérky Amélie Bonninové a lze se jen dohadovat, proč právě tento značně lokálně zaměřený film organizátoři na zahájení vybrali.

Jde o předvídatelný příběh slavné kuchařky, která se chystá otevřít se svým přítelem luxusní restauraci v Paříži, když je matkou povolána navštívit otce, který dostal už čtvrtý infarkt. Ve stylu „nechtěla jsem, musela jsem“, tedy odjíždí do rodné venkovské hospody u benzinky, kde žijí rázovití rodiče, v okolí potkává a objímá se se spoustu kamarádů z dětství, mazlí se svým psem.

Zkrátka tam zůstane déle, než očekávala, protože tady to kypí tím pravým životem se spoustou starých písniček, her a fórků z mládí.

Hlavní roli ztvárnila populární francouzská zpěvačka Juliette Armanetová, která mimo jiné zpívala při zahájení olympiády v Paříži slavnou píseň Johna Lennona Imagine a také ve filmu Partir un jour stejně jako ostatní herci začne čas od čas bez varování a důvodu zpívat. V kuchyních s mastnými lžícemi, na okresních slavnostech, při nočních grilovačkách i v laciných venkovských nočních klubech.

Publikum, v němž logicky převažovali Francouzi, odměnilo film ovacemi vstoje, ale bylo patrné, že je jim sympatický právě jen tím lokálním až venkovsky folklórním laděním.