Filmovou školu ozdobil Zanussi

V sobotu v podvečerních hodinách se na LFŠ objevil Krzysztof Zanussi, polský režisér a představitel Filmu morálního neklidu 70. a 80. let. Uvedl zde film s neobvyklým názvem Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000), v němž navazuje na své předchozí filmy jako byla například Spirála či Ochranné zbarvení.

"Lidé se mě ptají, proč stále točím o smrti. Já vám, že jde o velmi vážné, nepříjemné a, jak se říká, depresivní téma. Ale přitom nikdo z nás nedovede na něj nemyslet," uvedl sám režisér po projekci sám autor, který se na skok zastavil v Hradišti.

V tomto jeho snímku jde o intelektuální rozpravy na téma života a ceny, smyslu i úzkosti smrti, která tajemně spojuje příběh umírajícího lékaře s podobenstvím o sv. Bernardovi, jenž přivedl dle legendy grázla a zloděje koní před popravou k Bohu. Hlavní role se ujal Zanussiho herec Krzysztof Zapasiewicz.

Pokud filmoví fanoušci čekali na nějaký kinematografický unikát, pak je muselo uspokojit nedělní, u nás premiérové (!)uvedení legendárního filmu Sny na prodej (1944-47) Hanse Richtera. "U nás jej téměř nikdo neviděl. Vybavuji si jen dr. Švába, významného surrealistu," řekl před projekci filmový teoretik a publicista Stanislav Ulver, jenž film uváděl.

 Společné dílo předních evropských avantgardistů lze bez nadsázky považovat za shrnutí filmové avantgardy první poloviny 20.století. Příběh "prodavače snů" přibližuje jednak mystérium člověka, jenž sám nahlédl do svého nitra a proto se z tuláka stal básníkem. A zároveň předvádí výlučnost i narcisistnost avantgardy jako pokusu ztvárnit tajemství lidské duše. Ve filmu lze spatřit Duchampovy točivé disky i slavné nahé ženy sestupující po schodech, stejně jako abstrakce Fernarda Légera, epizodu Mana Raye, stejně jako poslouchat hudbu amerického začínajícího hudebníka Johna Cage.

Diváci mohli spatřit i kanadský z letošního festivalu v Cannes film Invaze barbarů, který natočil i u nás známý tvůrce Denys Arcand (Ježíš z Montrealu). Film, který se chystá i do našich kin, je intimním dramatem konce života profesora Rémyho. U jeho lůžka se střídají jeho známí, stejně jako skrz toto loučení s ním se tu vyjevuje neobyčejné vnímání života a hlavně světa kolem.

Drama Jima Sheridana Moje levá noha je zčásti autobiografickým křehkým snímkem podle scénáře Christieho Browna. Zachycuje příběh irského chlapce z chudé rodiny, který kromě levé nohy ochrne na celé tělo, když jej postihne mozková obrna. Ale jakoby zázrakem života zůstane na živu a nakonec se stane úspěšným malířem, básníkem a spisovatelem.

Nahlédnout do počátků poetiky slavného filmaře Wima Wenderse mohli diváci ve Falešném pohybu (1975). Setkání rozvolňujícího se stylu a poutnické poezie Wendersově s velmi "literárním" a trochu násilným scénářem Petera Handkeho je volnou adaptací Goethova Viléma Meistera. Snaží se symbolicky předvést cestu umělce po světě jako i po své vlastní duši.

Dnes čeká celý festival netrpělivě na vystoupení novináře Petera Arnetta, nedávno vyhozeného z americké televizi pro své vystoupení v irácké televizi během tamního konfliktu. Arnett by měl mluvit právě o své zkušenosti dlouholetého válečného reportéra, stejně jako o politice a mezinárodní roli Spojených států.